Když se z emancipované aktivistky stane rodič, co si má počít s vyhraněným názorem na vše včetně své matky? Satirický text německo-švýcarské literátky Sibylle Bergové nazvaný A pak přišla Mirna předminulý týden v české premiéře uvedlo divadlo Letí. Druhou premiéru v netradičním prostoru pražské Vily Štvanice chystá na tuto středu.
"Proč se mám stát matkou, když svoji matku nesnáším?" křičí herečka Natália Drabiščáková k divákům, kteří obklopují jeviště ze tří stran. Hraje se na širokém molu s otvory, v nichž jako v norách mizí dvě hrdinčiny kamarádky.
Rebelky s jasnou představou o tom, co vše je v životě nutné bojkotovat, najednou unikají do fádních starostí o potomky. Zůstávají jen pokrytecké řeči vedené přes Skype. A dcera Mirna (hraje ji Kateřina Dvořáková), která začíná naplňovat matčiny nejhorší obavy. Každá generace nesnáší tu předchozí.
Hořká komedie v režii Adama Svozila předjímá chování generace, jež zatím chodí do školky. Patří k tomu nejsoučasnějšímu, co lze na evropských jevištích vidět. Už loni tuto novinku v rámci Pražského festivalu německého jazyka představilo berlínské Maxim Gorki Theater.
"Je to jedno z našich spřátelených divadel, na premiéru jejich Mirny jsme se byli v Berlíně podívat," říká umělecká vedoucí divadla Letí, režisérka Martina Schlegelová.
Divadlo Letí je jedinou českou scénou, která uvádí současné hry v české či světové premiéře. Nemá stálý soubor, "jen" okruh spolupracujících umělců. Divadlo v roce 2005 založila skupina studentů DAMU z ročníku režiséra Miroslava Krobota a své inscenace uváděli různě po Praze: v Dejvickém divadle, ve Švandově, Na zábradlí či v Celetné.
"Začal tady vznikat český Royal Court, i když samozřejmě velmi punkově," říká Schlegelová v narážce na proslulou londýnskou scénu zaměřenou na nové hry.
Divadlo Letí: nejhorší představy matky aktivistky
Vůbec to není od věci. Na seznamu přibližně šedesáti her, které Letí dosud inscenovalo, jsou britské tituly poměrně časté. "Není to náš záměr, ale britská dramatika je dobrá. A také to souvisí s naší jazykovou vybaveností. Je samozřejmě lepší, když si hry můžeme přečíst v originále a nemusíme být odkázaní na překladatele," dodává režisérka.
Velkým úspěchem divadla Letí byly dvě inscenace podle her Marka Ravenhilla. Nejprve v roce 2008 režíroval Daniel Špinar v Paláci Akropolis "hororový muzikál" Domeček pro buzničky, o rok později Schlegelová ve Švandově divadle uvedla Bazén.
Mark Ravenhill, známý kritik thatcherismu, autor populární hry z 90. let Shopping and Fucking, se do Prahy přijel podívat na premiéru. Vzniklo užší pouto.
"Zakládali jsme tehdy cenu za inscenování současných textů, tak jsme ho požádali, jestli se může jmenovat po něm," vzpomíná Schlegelová. "Přišlo nám, že on je ta významná postava současné dramatiky, ikona, která představovala zlom 90. let. Tehdy se v Anglii a následně všude po Evropě najednou začalo dbát o současnou dramatiku."
Letos se bude vyhlašovat sedmý ročník Ceny Marka Ravenhilla a britský dramatik by ji měl v Hradci Králové při červnovém festivalu Divadlo evropských regionů osobně předat, jako už několikrát v předchozích letech.
Nezávislé divadlo Letí má ještě další aktivity, které sdružuje pod značkou Centrum současné dramatiky. To organizačně zajišťuje nejen udílení Ravenhillovy ceny, ale také vyhlašuje rezidenční programy, v jejichž rámci vznikají nové české hry. Několik nejúspěšnějších se dočkalo i překladů. Například hra Romana Sikory z roku 2010 Zpověď masochisty, jejíž inscenace měla padesát repríz, je již přeložena do šesti jazyků.
Podobný úspěch Schlegelová předpovídá i novince Olga (Horrory z Hrádečku). Napsala ji Anna Saavedra a divadlo Letí ji od ledna hraje ve Vile Štvanice, alternativním prostoru ve vile na jednom z pražských ostrovů. "Sídlíme tam druhou sezonu. Poprvé v naší historii jsme někde doma," dodává Schlegelová.
Divadlo Letí: nejhorší představy matky aktivistky
