Po dlouhou dobu platilo, že jestli něco spolkové kancléřce nevoní, je to vyhlídka na štěpení dlouho budovaného společenství. Toto tabu veřejně padlo před týdnem na Maltě.

Angela Merkelová se na tiskovou konferenci po summitu dostavila s dvouhodinovým zpožděním, ale novinářům v sále, kteří vydrželi, se čekání vyplatilo. "Historie posledních let ukazuje, že tu bude vícerychlostní Evropská unie a že ne všichni její členové se budou podílet na stejných integračních krocích," prohlásila.

Vícerychlostní Evropa už tu samozřejmě je. Jinak by nevznikla ani eurozóna, ani schengenský prostor bez hraničních kontrol a ani by nedostaly některé země výjimku v oblasti sociálních práv. Toto vše se však dosud společně vykládalo jako výjimky potvrzující pravidlo všeobecné shody a nejvíce to platilo právě o Německu.

Vedly ho k tomu vlastní historické zkušenosti nabádající k zapojení země do většího celku i domácí tradice státu složeného z různě velkých a různě lidnatých a různě bohatých spolkových zemí.

Pokud i Merkelová nyní připouští, že budoucnost unie je vícerychlostní, nebude to pouze její osobní názor a lze předpokládat, že tento pohled sdílí větší část německých politiků. Proto se o vícerychlostní Evropě bude v Berlíně mluvit, i kdyby do kancléřského úřadu na podzim usedl nynější sociálnědemokratický vyzyvatel Martin Schulz.