Téma je Špatní roboti v práci," oznámí na pódiu ilustrátor a pořadatel akce Vladimír Strejček a první skupina soutěžících se pouští do práce. Pět autorů u pláten na kraji haly rozdělává štětce, barvy, fixy i spreje. Budou tvořit "analogově". Dalších pět usedá k počítačům a tabletům, aby zadání pojali digitálně. Všude se tlačí diváci, co chvilku někdo fotí "tvůrčí zápolení" mobilem.

Věk soutěžících i přihlížejících je tak dvacet plus. Starší tvář se v publiku objeví spíš zřídka. Převažuje omladina s výraznými obroučkami brýlí a nápaditými potisky a vzory na trikách. Dívky mají ležérně uvázané drdoly, muži ofinu pojatou v různých odstínech a po stranách nad ušima vlasy vystříhané hodně na krátko, jak se to teď nosí.

Překvapuje mě, že nikdo z aktérů moc dlouho nepřemýšlí. Pod tahy štětců i speciálních per na digitální kreslení brzy rostou první obrysy. "Zaplnit plátno metr krát metr za 90 minut je dost šibeniční. Člověk musí rozmyslet kompozici a také to, jestli bude mít dost času na všechny detaily, které si navymýšlí," připouští Tomáš Staněk. Na dané téma maluje akrylovými barvami svéráznou verzi "fronty na maso". Za Josifem Vissarionovičem se na rudém pozadí kupí bizarní postavičky. "Tápal jsem. Nerad maluju roboty, tak jsem na to zkoušel jít přes jiný význam. A Stalin je můj oblíbený motiv," říká 22letý mladík. Raw Art Wrestlingu se účastní poprvé, ale pár jiných ilustrátorských soutěží a show už absolvoval.

"Chodil jsem na pražské gymnázium PORG, kde bylo hodně matiky, ale žádná výtvarka. Dělal jsem graffiti a po maturitě jsem se rozhodl, že půjdu ilustraci studovat," říká posluchač prvního ročníku magisterského studia na plzeňské fakultě designu a umění. "Soutěž jako tahle určitě pomůže člověku se zviditelnit a poměřit síly s ostatními. Bylo by fajn se ilustrováním jednou živit, ale pochybuji, že budu mít tolik zakázek, aby mi zajistily stálý příjem. Spíš půjde o občasný přivýdělek. U výtvarného umění bych chtěl ale zůstat, rád bych ho třeba učil," přemítá mladík, který později postoupí do finále. Během celých 90 minut má na hlavě sluchátka s oblíbenou hudbou. Potřebuje se odstřihnout od hluku v sále.

Slavnosti sněženek pár tahy

Není se čemu divit. Do pulzující hudby šířené do éteru dýdžejem se ozývá hlas moderátora. Na pódiu vyhodnocuje jinou, doprovodnou soutěž − a sice tipování názvů filmů na základě jednoduchých černobílých obrázků. Objevují se na velkém plátně nataženém přes celé pódium. Růže prostrčená krabicí s otazníkem je celkem jasně Jméno růže. Kluk sedící v rohu domu jen s vánočním stromečkem? Jistě, Sám doma. Ale dvě ohnuté květiny v popředí a za nimi šňůra lampionů už dají celkem zabrat. "Tohle bylo trochu zapeklitější… Ano, Slavnosti sněženek!" prozradí moderátor a týmy složené z návštěvníků, kteří tipovali správně, přidají do vše­obecné vřavy trochu vřískotu.

Kdo si chce na chvíli vydechnout, může v místnosti vedle sálu hlasovat o tom, jak budou vypadat kávové kelímky řetězce McDonald's. Návrhy vytvořili opět začínající výtvarníci. Potisky s nejvyšším počtem hlasů by měl řetězec používat. S podobnými legráckami uteče 90 minut jako nic. Pak mají soutěžící představit svá díla. Zřejmě se nejraději vyjadřují obrazem, protože většina z nich nezřetelně zabrumlá jednu větu do mikrofonu. Na řadě je čtyřčlenná porota. Z každé pětice − analogové i digitální − musí vybrat dva postupující.

"Snažíme se, aby díla posuzovali lidé s určitým rozhledem a odborností," říká Vladimír Strejček, majitel studia DRAWetc. a zároveň jeden z porotců. Na organizaci podobného kreslířského klání se podílel už kdysi, ale tehdy to nebylo v jeho režii. Před čtyřmi lety se rozhodl uspořádat soutěž podle vlastních pravidel.

"Vadilo mi například, že o vítězi rozhodovali majitelé baru, kde se soutěž odehrávala, nebo výskot diváků. Já ale chtěl, aby akce měla přesah, aby upozornila na mladé ilustrátory, a protože ji sleduje spousta reklamních agentur nebo filmových produkcí, pomohla jim v budoucnu získat zakázky," vysvětluje čtyřicátník, jemuž z rukávu trika vykukují barevně potetované paže. Nevylučuje, že některé šikovné účastníky soutěže osloví v následujících týdnech sám. Studio DRAWetc., které před 15 lety ještě jako student FAMU zakládal a jež jako první začalo nabízet reklamkám služby ilustrátorů, dnes "spotřebuje" mnoho talentů. Ročně zrealizuje na 500 nejrůznějších zakázek.

Řekni, kde ty talenty jsou

Jenže nadějné kreslíře nebylo dlouho kde brát. "V uplynulých zhruba deseti letech tady vznikla jakási díra a mladí nadaní ilustrátoři se objevovali jen sporadicky. Slibná generace dvacátníků nastupuje až teď. Je pro ně už přirozené, že své práce poměřují na ilustrátorských serverech s kreslíři z celého světa. To je nutí k vyšším výkonům," myslí si Strejček, jehož studio prošlapávalo v české komerční ilustraci cestu a zavádělo postupy, jako je licencování nebo domáhání se autorských odměn.

Poslední dva roky vede také ateliér ilustrace a komiksu na vyšší odborné škole Scholastika. "Díky tomu vidím trochu víc pod pokličku. Bohužel hodně studentů je líných, nekreslí tolik, kolik by bylo potřeba, aby se zlepšovali a něčeho dosáhli. Navíc školství pořád funguje v jakési bublině odtržené od reality. Když se ke mně někdo přijde ucházet o práci, už jsem pověstný otázkou: 'Kolik stojí hodina vaší práce?' Většina absolventů vůbec netuší, kolik si říct. Jak se pak mohou živit tím, co vystudovali? Na to by je škola měla připravit." I proto podle Strejčka není výtvarné vzdělání pro úspěch zásadní. Kreslíři samouci, kteří mají motivaci a pracují na sobě, mohou absolventy bez zápalu pro věc lehce strčit do kapsy.

Mezi ty méně průbojné bohužel patří většinou dívky. Vždyť i do dnešního kola se probojovala pouze jedna. "V minulých ročnících to bylo podobné. Holky se skoro nehlásí, a když, je to bída. Nemají prostě takový drajv. Přitom na středních uměleckých školách ve třídách převažují. Chybí jim ale ambice, nejsou dost vytrvalé a dravé," komentuje zkušený ilustrátor genderovou disproporci. Na sobě má černé tričko s velkým X, znakem Raw Art Wrestlingu. Různě v sále kmitá pár lidí ve stejných tričkách a nenápadně pomáhají posouvat akci kupředu. I když je tu tak 250 diváků, atmosféra je klubová až rodinná. Produkční Hanina Větrovcová, která je spolu s Vladimírem Strejčkem duší celé soutěže, oslaví na pódiu před zraky diváků dokonce narozeniny. Takové malé překvapení od kolegů.

Vše začalo u dinosaurů

Když okolo desáté skončí první kolo a o čtyřech postupujících je rozhodnuto, vše začne nanovo. Do soutěže se pouští druhá parta, opět pětice analogově a pětice digitálně tvořících ilustrátorů. Tentokrát na téma Adam a Eva. U jednoho z pláten stojí Karel Cettl, vítěz prvního ročníku Art Raw Wrestlingu, kdy se ještě soutěžilo pouze v digitální ilustraci. Poslední dva ročníky se zkouší umístit i v té analogové. V jeho případě už ale nejde ani tak o to zviditelnit se a získat práci. Od té doby, co před třemi roky Raw Art Wrestling vyhrál, se ilustracemi živí.

"Než jsem zvítězil, pořád jsem si nebyl jistý, zda mám na profesionální kreslení. První místo v soutěži mi dodalo odvahy a já se ujistil, že už není na co čekat. 'Drawci' mě vzali mezi sebe a od té doby dělám ilustrace na plný úvazek."

Skoro třicetiletý muž přitom výtvarné umění nestudoval, na školy, kam se hlásil, ho nevzali. Absolvoval paleontologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Našel ale způsob, jak ilustraci a vědu spojit. "Zabýval jsem se rekonstrukcí vyhynulých plazů a kreslil je pro encyklopedie a populárně-naučné publikace, jako je třeba časopis ABC. Díky studiu přírodovědy jsem znal do detailu anatomii, což mi jako výtvarníkovi hodně pomohlo."

Další věci, třeba techniku kreslení a malby nebo perspektivu, se ale musel Karel Cettl naučit sám. "Je potřeba hodně kreslit, cvičit si ruku, zlepšovat linku, zkoušet malovat. Pořád s sebou mám skicák, kam si něco čmárám a zapisuju. Když nedělám něco do práce, odpočívám při kreslení vlastních věcí. Vědu mám rád, ale tohle je přece jenom svobodnější povolání," pochvaluje si ilustrátor.

Dnes má různé zakázky − komiksy, storyboardy nebo i portréty. Pro soutěž namaloval plátno, na němž se svíjí obrovský červený had a černobíle pojaté ruce si předávají rudé jablko. Do finále nakonec nepostoupí, ale zdrcený z toho není. Šanci dostanou jiní borci. Z celovečerního souboje jich vzešlo osm. Utkají se na podobné akci, ale až v březnu, kdy se letošní barvoprolití završí.