Skladatel Pavel Zemek Novák působí dojmem člověka, který žije mimo čas. Nepoužívá e-mail ani mobilní telefon, své skladby nepíše do počítače, ale rukou na papír. Když si v kavárně zapisuje poznámky a udělá chybu, vytáhne pohotově korekční lak, chybné místo zamázne a opraví.

U zrodu jeho nové symfonie, jejíž světovou premiéru provedou rozhlasoví symfonikové a Pražský filharmonický sbor toto pondělí v Rudolfinu, stál vedle Symfonického orchestru Českého rozhlasu i svatý František z Assisi.

Na konzervatoři Zemek vyučuje i klasickou harmonii, ale sám se jejího bohatství zřekl − jeho vyjadřovacím prostředkem se stal výhradně jednohlas.

Jednohlasá bude i Zemkova Chvála stvoření − vokální symfonie zkomponovaná na objednávku SOČR. Iniciátorem byl současný dramaturg rozhlasového orchestru Josef Třeštík, s nímž přišla do vážené a zavedené instituce snaha věnovat se soustavně i dnešním autorům. Zemka s návrhem na novou skladbu oslovil začátkem minulého roku.

Nejprve nebylo vůbec jasné, jaký typ skladby má vzniknout. Původně byl ve hře především koncert pro orchestr a méně obvyklý nástroj − snad kontrabas nebo varhany.

K definitivnímu rozhodnutí přispěl až záměr zařadit do programu ranou skladbu Clauda Debussyho, v níž účinkuje i ženský sbor. Vokální symfonie se tak nabízela zcela přirozeně.

Text Františka z Assisi Chvalozpěv stvoření patří k Zemkovým celoživotním láskám, oslovuje ho prostotou, bezprostřední radostí i hloubkou duchovního prožitku. Skladba samotná natolik přesáhla formu chvalozpěvu, že autor pozměnil název na Chválu stvoření. Použil český překlad Jiřího Bonaventury Štivara.

Letos šedesátiletý Zemek kráčí pomalu a důsledně po hudební cestě, která je současná, objevná a zároveň ukotvená v tradičních základech. Patří k nim Zemkovo studium hry na hoboj i následující praxe orchestrálního hráče v Janáčkově divadle. Dále studium kompozice u George Benjamina v Londýně a v Paříži u Gérarda Griseyho, jednoho z nejvýznamnějších skladatelů poslední čtvrtiny 20. století. A v neposlední řadě také rodinné kořeny sahající na Slovácko.

"Podle mě je to jeden z nejzajímavějších českých žijících skladatelů," komentuje výběr Zemkova díla coby své první premiéry pro SOČR Josef Třeštík. "Jeho hudba je nesmírně originální, důsledně pracuje s jednohlasem, nicméně v žádném případě není minimalistická. Naopak je vnitřně nesmírně bohatá a barevná ve zvuku."

Koncert

Pavel Zemek Novák: Chvála stvoření

6. února, 19.30 hodin

Dvořákova síň Rudolfina, Praha

Přímý přenos celého koncertu odvysílá stanice Českého rozhlasu Vltava

Zemek k jednohlasým kompozicím došel postupně. Původně ho k nim nepřivedla myšlenková konstrukce, ale vlastní zážitky z doby, kdy hrál v operním orchestru. Jedním z prvních impulzů byly krásné jednohlasy flétny, klarinetu a hoboje v opeře Giuseppa Verdiho Simon Boccanegra. Zapůsobilo také rodinné prostředí, v němž ještě žila tradice domácího zpěvu.

"Naši jsou ze Slovácka a u nás se doma ještě zpívalo, třeba ženské, když myly nádobí," říká Zemek. "A cimbálky mají taky jen takový lehce rozvedený jednohlas, všechny čtyři nástroje. Vlastně jsem se ani nesnažil něco sám u sebe radikálně vyřešit, ale vyplynulo to z celého putování."

Při objednávce díla brněnského autora myslel dramaturg Třeštík i na  vzájemné vymezování mezi Brnem a Prahou: "Říkal jsem si, že tu stále existuje takové to rozlišování na pražské a brněnské skladatele, které snad má své historické opodstatnění, ale současnému hudebnímu životu příliš neprospívá. Přišlo mi důležité, aby Praha zažila provedení většího díla právě tohoto autora nehledě na to, odkud je."

Společně s premiérou Zemkovy Symfonie č. 6 Chvála stvoření uvede rozhlasový orchestr pod vedením dirigenta Tomáše Braunera Debussyho kantátu La damoiselle élue a suitu z baletu Igora Stravinského Petruška.