Pozoruhodná debata se koncem minulého týdne odehrála na pražském zastupitelstvu. Primátorka Adriana Krnáčová za ANO se tu přela s předsedou Strany zelených Matějem Stropnickým, zda může umění ocenit jedině trh a jestli to bylo stejné začátkem 20. století. Důvod? Zastupitelé schvalovali rozdělení 350 milionů korun na kulturní granty. A k některým měli výhrady.

Ve zkratce lze spor nazvat "kauzou Dox". Členové grantové komise města usoudili, že toto vyhledávané centrum současného umění nepředložilo dostatečně kvalitní žádost o víceletý grant, a tak ji zamítli. Dox nesouhlasil. Opatřil si dopisy od šéfů významných institucí, například od ředitelů Národní galerie či Galerie hlavního města Prahy, kteří ho naopak podpořili.

Člen grantové komise za výtvarné umění Marek Pokorný v rozhlasu argumentoval, že u většiny chystaných výstav Doxu nebyl uvedený kurátor či odborný garant. HN do žádosti nahlédly, kurátor či garant chyběl u dvou z 22 projektů. Pokorný se obává, zda je zajištěná "odbornost Doxu", jiní lidé z oboru zjevně ne. Jde o kontroverzní rozhodnutí, názor proti názoru. Proto se o Doxu jednalo až na zastupitelstvu.

Primátorka se zde snažila hájit nezávislost komise, zabránit tomu, aby politici korigovali názory odborníků. To je správné. Proč se ale primátorka dopustila faulů? Doporučující dopisy na podporu Doxu zpochybnila, podle ní autoři neznali souvislosti. Řediteli Doxu vynadala, prý měl za ní přijít osobně a požádat o peníze. To je naopak nesystémové.

Politici narazili na to, že grantová komise je nedobytnou pevností, "posvátnou krávou", jak to nazval Matěj Stropnický. Pokud si komise něco usmyslí, politici takřka nemohou návrhy expertního orgánu korigovat. Naopak jeho názor ještě musí vysvětlovat veřejnosti.

Jak jsme se sem dostali? Začalo to v roce 2008. Kulturní veřejnost protestovala a producent Petr Kratochvíl podal žalobu na grantový systém. Tehdejší primátor Pavel Bém za ODS v reakci založil poradní sbor. Ten pro Prahu vypracoval koncepci kulturní politiky a pravidla současného grantového systému.

Přišla změna. Do té doby město financovalo kulturu skrze takzvané partnerství. Bylo problematické, o dotacích rozhodovali politici. Mnohdy spíš než ke kvalitě přihlíželi k osobním sympatiím. To však v posledním roce Bémovy éry skončilo. Peníze se z partnerství přesypaly do grantového systému, rozhodovat začali vybraní odborníci. A ti si navíc najímali takzvané externí hodnotitele, aby žádosti v každém oboru posoudilo víc lidí. Systém byl nastaven dobře. Následující primátoři za ODS a TOP 09 ho nerozvrátili, nedělá to ani nyní ANO. Potud je vše v pořádku.

Otazník nad Doxem

◼ Nejčastější otázka ohledně kulturních grantů na pražském magistrátu letos zněla, zda podpořit, či nepodpořit Centrum současného umění Dox. Grantová komise usoudila, že nikoliv. Podle ní Dox není dostatečně odborný.

◼ Doxu letos dobíhá víceletý grant, financování galerie na tento rok tedy ohrožené není. Dox si však nyní musí podat žádost o jednoletý grant na rok 2018 a souběžně o víceletý grant na roky 2019 až 2022. Oba granty bude posuzovat stejná komise, podle níž Doxu nyní schází odbornost. Těžko si představit, že komise za rok změní názor.

◼ Názory se přitom liší. Na podporu Doxu vystoupili ředitel Národní galerie Jiří Fajt, ředitel Ústavu pro dějiny umění na pražské FF UK Richard Biegel, šéfka Galerie hlavního města Prahy Magdalena Juříková nebo Jindřich Smetana, rektor Vysoké školy uměleckoprůmyslové.

◼ Naopak člen grantové komise za výtvarné umění v předchozích letech Jan Skřivánek na dotaz HN uvedl, že rozhodnutí nepodpořit Dox za problematické nepovažuje. "Granty nemají být něco, co někdo dostává automaticky a trvale, nijak mě to nepohoršuje," řekl.

Problém může nastat, je-li grantová komise obsazena nevyváženě. Například Marek Pokorný je významný kurátor s nesporným přehledem v oboru výtvarného umění. Možná ale upřednostňuje jeden typ institucí před jinými. Nebo vedle sebe jen v komisi nemá někoho, kdo by scénu posuzoval z jiných pozic.

Spory se totiž vedou na více frontách, nejde jen o Dox. Grantová komise letos obdobně zamítla žádost o podporu přehlídky Designblok, která má velké renomé, či organizace Czech Press Photo, jež obměnila vedení a nově provozuje fotografickou galerii.

Druhým rokem také pokračuje spor se členy grantové komise za literaturu, jimiž jsou publicisti Josef Chuchma a Petr Bílek. Ti vloni podpořili především vydávání knih. A s prázdnou odešli pořadatelé literárních festivalů, veletrhů či autorských čtení. Vznikl protestní dopis od literárních institucí, členové komise se hájili tím, že měli příliš málo peněz k rozdělování. Radní pro kulturu Jan Wolf za KDU-ČSL a Trojkoalici nakonec slíbil, že prostředky na literaturu navýší.

Výsledek? Wolf letos na granty skutečně sehnal 50 milionů korun navíc, ale na literaturu nešly. S žádostí o podporu tak neuspělo třeba nové vedení veletrhu Svět knihy. Nebo veletrh menších nakladatelů Knihex, kterému grantová komise podsouvá, že je komerční. Nebo prestižní Cena Franze Kafky. Všechny přitom Praze dělají dobré jméno.

Lídr loňských protestů v oboru literatury Pavel Mandys už se svými knižními cenami Magnesia Litera letos o grant nežádal. HN řekl, že chce na politiky raději apelovat, aby literatuře nastálo vyčlenili vyšší procento podpory. Teď na literaturu v jednoletých grantech připadá jen 3,5 milionu korun. To je zoufale málo.

Třetí spor běží v oboru divadlo. Otázky vzbuzují vysoké granty pro komerčně orientované scény: Fidlovačku, Divadlo Bez zábradlí a Divadlo Na Jezerce. Grantový systém měl přitom především podporovat soubory, které "nejedou na jistotu". Nyní jsou mezi hodnotiteli grantové komise tři dramaturgyně mimopražských divadel. Třeba Divadelní noviny se tak tážou, zda mají tyto hodnotitelky vůbec prostor sledovat pražskou produkci.

Situace by šla řešit obměnou grantové komise. Není to ideální. Ale co dělat jiného? Současné vedení města se po svém nástupu unáhlilo, komisi obměnilo příliš radikálně. Grantový systém počítal s postupnou obměnou členů, aby byla zachována kontinuita a v komisi tak zůstaly zastoupeny různé názorové proudy. Aby se nestalo, že ten, kdo dostával mnohamilionové příspěvky, ze dne na den skončí, protože přišla jiná komise a s ní jiný pohled.

HN se od minulého úterý snažily spojit s primátorkou Krnáčovou i radním pro kulturu Janem Wolfem, odpovědi nepřišly. Z rozpravy na zastupitelstvu lze usoudit, že oba kritiku odmítají a komise měnit nechtějí. Prý bude vždy někdo nespokojený a nelze podpořit všechny. To je samozřejmé.

V předchozích letech ale sporů o granty bylo výrazně méně. Rozhodování komise působilo důvěryhodněji, také byla známa jména externích hodnotitelů. Teď jsou hodnotitelé skrytí, město jejich totožnost tají. To jen posiluje nedůvěryhodnost.

Dříve také byly výroky grantové komise zveřejňovány v září, nyní se podruhé objevily těsně před Vánoci. Snad aby se o nich moc nepsalo v tisku. Zastupitelstvo pak materiál schvaluje na poslední chvíli koncem ledna, kdy už granty mají být dávno rozdělené. V takové situaci nelze cokoliv napravit. Zastupitelé se stávají rukojmími. Mohou buď odsouhlasit balík stovek grantů v hodnotě 350 milionů korun, nebo kvůli několika sporným bodům uvrhnout celou pražskou kulturu do nejistoty.

Tohle je také špatně. Kulturní instituce by měly dopředu vědět, zda grant obdrží, aby tomu přizpůsobily svůj program, rozpočet, mezinárodní spolupráce. Ideální by bylo vyhlašovat granty s ročním předstihem. Pak by město mělo čas třeba s Doxem komunikovat.

Náměstkyně primátorky Petra Kolínská za zelené HN řekla, že neudělení grantu pro Dox považuje za mezinárodní ostudu. Sama prý apelovala na to, aby si grantová komise vedení Doxu předvolala a nejasnosti si vyříkali. Nestalo se. Naopak primátorka teď říká, že Dox se měl ozvat sám. Takže jak to je?

Poslední problém se jmenuje kulturní koncepce. Praha ji měla do roku 2015, vzešla právě z poradního sboru Pavla Béma. Teď koncepce už přes rok není. Jednu vypracoval pražský Institut pro plánování a rozvoj, HN ji mají k dispozici. Je plná nicneříkajících vět typu "Praha je evropskou kulturní metropolí, která ve svém historickém centru podporuje rozmanitou kulturní nabídku současného umění, inovativních kulturních aktivit a různorodých kulturních událostí". Vedení města koncepci odmítlo. Dobře udělalo. Bohužel ale nevznikla náhrada.

Koncepce je důležitá, protože bez ní se grantová komise nemá čím řídit. Právě v koncepci politici stanoví, zda chtějí podporovat mainstreamový divadelní repertoár, či nezávislé scény.

Nebo jiný příklad. Současné vedení Prahy chce z Prahy 7 udělat kulturní čtvrť. Kdyby to napsalo do koncepce, těžko teď grantová komise mohla "sestřelit" žádost Doxu, který je v této čtvrti nejvýznamnější galerií.

Především by ale v koncepci mělo stát, že Praha podporuje různorodost prostředí. Aby se na kulturní scéně střetávala různá pojetí umění, různé myšlenky. Aby v Praze působily instituce různé velikosti, s různou historií a personálním zázemím. Aby se nestávalo, že v grantech jednou uspějí žadatelé z jednoho "tábora" a jindy ti druzí.

Dokud nevznikne koncepce, grantové komise mohou jednat jako utržené ze řetězu. Prosazovat jeden vyhraněný pohled. Sami za sebe usoudit, že knižní veletrhy si nezaslouží dotaci. Nebo že se budou financovat jen progresivní galerie, ale už ne velké instituce typu Doxu či Designbloku.

Rozhodnutí grantové komise tak stojí trochu na vodě. Proti jejich názoru lze stejně dobře postavit jiný. Třeba že současná komise je prostě špatná a měla by být vyměněna.