Do našeho nitra nepřetržitě proudí informace. Valí se všemi smysly, skoro jako po pětiproudé dálnici v pátek odpoledne.
Z celých 80 procent se do našeho poznání "jezdí" v pruhu "zrak". Můžeme potom obdivovat úžasné dekonstruktivistické kreace architekta Franka Gehryho, jehož futuristické fasády občas dozdobí svou "technologickou krásou" Leopold Bareš.
Ne že bych chtěl přímo rýmovat, ale stejný smysl nám ukáže i Bangladéš. Respektive jeden z nejjedovatějších koutů světa uvnitř jeho metropole Dháky. To všechno můžeme spatřit. A pak obdivovat i zatracovat, srovnávat, potvrzovat…
Jenže je tu ještě jeden důležitý obor, v němž nepotřebujeme nic vidět. Tedy kromě křivek na displeji.
