Od startu první vlny kuponové privatizace letos uplyne 25 let. Na začátek je nutné jasně vymezit právní rozhraní ukončení kuponové privatizace, kterým bylo připsání akcií na účet každého občana − investora. Přestože je nekorektní hospodaření investičních fondů s akciemi občanů s kuponovou privatizací často spojováno a zaměňováno, z právního hlediska s kuponovou privatizací vůbec nesouvisí, protože se nachází mimo její právní rámec.

Prvním pozitivním národohospodářským efektem je zprivatizování významného objemu majetku ve výši 342 miliard korun prostřednictvím kuponů (to je asi 30 procent z celkové hodnoty majetku vloženého do privatizačního procesu ve výši 1159 miliard) i při absenci odpovídajícího domácího disponibilního kapitálu na pokrytí tržních cen. V roce 1991 mělo více než 60 procent domácností úspory nižší než 20 tisíc korun a pouze 15 procent domácností mělo úspory vyšší než 100 tisíc korun, z čehož vyplývá absence relevantního volného kapitálu na rozdíl od investorů z vyspělých tržních ekonomik, kteří měli naakumulovaný volný kapitál a neomezené bankovní zdroje. Domácím investorům zbývala pouze varianta bankovních úvěrů.