Miloš Zeman je po instrumentální stránce skvělý politik. Ví, že roste z konfliktů a rozhádávání společnosti, a činí se, seč může. Nejnověji jmenoval Karla Srpa do čela Etické komise, která má hodnotit, kdo zaslouží ocenění coby bojovník proti komunismu. Bylo mu samozřejmě jasné, že to způsobí poprask. Minulost Karla Srpa je sporná, premiér Sobotka nemohl jmenování kontrasignovat. Konflikt je na světě a prezident ve svém živlu. Ví, že nemůže prohrát.

Podstata kauzy přitom Zemanovi na první pohled nenahrává. Je sice pravda, že kdo nebyl za totality vystaven podobné situaci jako Karel Srp, nemá právo hodnotit jeho chování. Nikdo z nás neví, do jaké míry bychom sami dokázali odolávat tlaku tajné policie. Jenže současně platí, že roli etických arbitrů by měli hrát jen lidé, o jejichž morální pevnosti neexistují žádné pochybnosti. Přesně to měl na mysli Bohuslav Sobotka, když vysvětloval, proč nemůže Srpovu nominaci spolupodepsat. A velmi dobře to samozřejmě chápe i Miloš Zeman.

Zbývá vám ještě 60 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se