V srpnu 2014 se ocitl ve vládě, o rok a půl později založil své vlastní politické hnutí a letos se o něm mluví jako o největším překvapení před jarním soubojem o úřad hlavy státu. Ani ne čtyřicetiletého Emmanuela Macrona předurčilo pro kariérní vzestup podobně jako mnoho jiných zázemí elitního vzdělání, a navíc zkušenosti investičního bankéře. Dotáhl to na ministra hospodářství i s handicapem, který se ve Francii považuje za zásadní. Dosud nezastával žádnou volenou funkci.

V prezidentské lize jej nynější dvacetiprocentní podpora v průzkumech vynesla už na třetí místo za protestně populistickou Marine Le Penovou a za tradičně pravicového Francoise Fillona, kteří se − se svým navlas stejným skóre 25 procent − musí začít ohlížet za sebe. Největším hlavolamem je však Macron pro socialisty, kteří se po necelých pěti letech u moci nacházejí už ne v politováníhodném, ale přímo zuboženém stavu.