Většina ekonomů se shoduje v tom, že nanotechnologie, umělá inteligence a digitalizace brzy dominantně nebo možná úplně vytlačí lidskou práci. Já bych v této úvaze šel dál a začal se pomalu zamýšlet nad tím, že stroje do jisté míry budou substituovat i naše touhy.

Jak známo, my ekonomové nad problémy rádi přemýšlíme ve smyslu poptávky a nabídky. V případě člověka se tedy jedná o nabídku práce a poptávku po zboží a službách. Z tohoto pohledu tedy stroje brzy dominantně nahradí nabídkovou stranu člověka − a z člověka zbude jen jakýsi stroj touhy. V současné době totiž ekonomika funguje tak, že člověk získává peníze tím, že plní touhy jiných lidí, a utrácí peníze, aby přiměl ostatní plnit touhy jeho. Pokud člověk bude zproštěn nutnosti vyrábět cosi pro kohosi jiného − zůstane z něj jen nástroj touhy. Mění se tím charakter celé ekonomiky, a tak se pomalu mezi ekonomy zvedá otázka, zda nedanit kapitál místo práce, kdo bude onu silně monopolní umělou inteligenci vlastnit a zda by třeba sociální politiku neměl mít na starosti spíš byznys než čím dál tím slabší státy − co kdyby se například o rekvalifikaci milionů řidičů postaralo průmyslové odvětví, které je v práci zastoupilo, a ne stát skrze daně svých poplatníků?