Poslední dva roky z výrobních pásů tří českých automobilek sjíždělo víc aut, než kolik jich za stejnou dobu vyrobily všechny automobilové závody v Rusku, kterých jsou od Petrohradu po Toljatti desítky. Že se v desetimilionové zemi vyrobí 1,35 milionu osobních aut a produkce stále roste, je v evropském i světovém kontextu unikátní. Samozřejmě s výjimkou Slovenska, jehož produkce loni sice stagnovala, ale i tak je na hlavu o více než polovinu vyšší a po otevření nitranského závodu Land Roveru se rozdíl oproti Česku ještě zvětší. Automobilová produkce bývalé federace je dnes vyšší než součet výroby tradičních velmocí Francie s Itálií. Slova o česko-slovenském Detroitu nejsou vůbec nadnesená, pokud tedy myslíme Detroit v jeho největší slávě.

Z nebývalého boomu plynou očekávatelné problémy. Nářek nad nedostatkem lidí ochotných nastoupit k výrobním linkám či do skladů automobilek se opakovaně dostává na titulní stránky novin a zlepšení není v dohledu. S růstem produkce aut se vezou i subdodavatelé, takže přetahovaná o schopné zaměstnance probíhá i v rámci sektoru. Dovoz práceschopných rukou například z Ukrajiny naráží na neschopnost vyřídit dostatečně rychle všechna povolení. A že by české automobilky mohly ve velkém přetahovat od východního souseda, kde je nezaměstnanost stále citelně vyšší? Kdepak, oslabená koruna a setrvalý slovenský růst přispěly k tomu, že ve fabrikách na východ od řeky Moravy se často vydělává víc než v těch tuzemských.