Loni v listopadu skončil v úpadku e-shop s miliardovými tržbami LevneElektro.cz. Obchod o pár měsíců dříve paralyzoval zásah Daňové kobry. Podle policie se firma zapletla do řetězového podvodu, na jehož konci zůstalo státní pokladně manko ve výši 42,5 milionu korun. Petr Václav, spolumajitel a ředitel společnosti Elektra PV, která e-shop LevneElektro.cz provozovala, ovšem tvrdí, že jeho firma byla do podvodu vtažena nevědomky, a je tak vlastně sama obětí. Některý z 250 dodavatelů neodvedl při obchodech s e-shopem DPH. Povinnost zaplatit daň pak zpětně dopadla právě na LevneElektro.cz.

Případ tohoto internetového obchodu není ještě u konce. Řešit, zda je pravda na straně Petra Václava, nebo kriminalistů, kteří ho spolu s dalšími třemi lidmi v polovině prosince obvinili z daňového podvodu, teď bude soud. Jak ale naznačují podobné − už uzavřené − případy, skončit v sítích daňových kontrolorů snadno mohou i dříve zcela bezproblémové firmy. Stačí k tomu, aby si nedůsledně prověřovaly své obchodní partnery.

Do řetězových podvodů bývají zapojeny desítky i stovky firem − některé záměrně, jiné bez svého vědomí. "Firmy s pozitivní daňovou historií totiž nepoutají pozornost správce daně," vysvětluje advokátka Jiřina Procházková. V důsledku toho trvá dlouho, než stát krácení daní odhalí. Když se na podvod přijde, bývají články ovládané strůjci podvodu už většinou v bankrotu − na rozdíl od těch, kteří o svém zatažení do podvodu neměli ani tušení.

Z pohledu práva nehraje roli to, zda management o zapojení firmy do daňového úniku skutečně věděl, ale to, že o něm vědět měl a mohl.

Ovšem právě od těchto bezúhonných firem stát vymáhá pomocí institutu ručení zakotveného v zákoně o DPH zaplacení daně, kterou do státní kasy neodvedli strůjci podvodu. Z pohledu práva totiž nehraje roli to, zda management o zapojení firmy do úniku skutečně věděl, ale to, že o něm vědět měl a mohl. Mnohamilionové nároky uplatňované finanční správou vůči nic netušícím firmám už v řadě případů potvrdily i soudy. Více než 11 milionů korun tak musela v rámci ručení za DPH neodvedenou svým obchodním partnerem zaplatit například společnost Equipment One, specializující se na pronájem nemovitostí. Na postup úředníků si stěžovala až u Ústavního soudu, ale bez úspěchu.

Equipment One si v roce 2012 pronajala autosalon od prodejce aut Autospace a nakoupila od něj i několik ojetých vozů a náhradní díly. Z těchto obchodů měl Autospace odvést státu DPH, ale neudělal to a vzápětí kvůli špatné finanční situaci skončil v insolvenci. Stát nárokoval nezaplacenou daň od Equipment One jako ručitele. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku konstatoval, že Equip­ment One sice nemohla předvídat, že Autospace skončí v úpadku, ale měla povědomí o tom, že Autospace si nestojí finančně dobře a s vysokou pravděpodobností nebude mít peníze na zaplacení DPH. Rozhodujícím důkazem bylo, že za pronájem neplatila Equipment One společnosti Autospace v penězích, ale započtením pohledávky, kterou měla vůči Autospacu. Tato pohledávka původně vznikla tím, že Autospace neměl peníze na splácení bankovního úvěru. Ten zaplatil jiný mezičlánek, od něhož Equipment One pohledávku "koupila" a jejím umazáním pak zpětně zaplatila společnosti Autospace za pronájem autosalonu.

Podobných případů jsou stovky. Jen za loňský rok žádaly finanční úřady zaplacení dlužné DPH od ručitelů v 275 případech. Doplacení daně z titulu ručení se přitom může finanční úřad od firmy domáhat jen v případě, že daň nezaplatí její přímý dodavatel nebo obchodní partner. Ovšem finanční správa může podnikateli zamítnout vratku DPH z prodeje zboží, který měl být od daně osvobozen, pakliže svou daňovou povinnost nesplnil některý z předchozích článků obchodního řetězce. Poctivý podnikatel tak může pykat za nezákonné chování subjektů ukrytých mnohem hlouběji v řetězci subdodavatelských vztahů.

Jak odhalit podvodníka

Nárokům státu na zaplacení DPH neodvedené dodavateli se podnikatelé samozřejmě mohou bránit odvoláním, případně soudní cestou. Musí však prokázat, že si svého obchodního partnera prověřili a nic nenasvědčovalo tomu, že nehodlá daň zaplatit. Na to ale firmy zatažené do podvodů často vůbec nebývají připraveny. Jak ukázal průzkum společnosti Deloitte, 70 procent podniků nepovažuje riziko zatažení do podvodu na DPH za reálné. Z toho plyne i absence opatření, která by dokázala toto riziko odhalit.

Při prověřování mohou firmy využít veřejně dostupné zdroje, jako je registr plátců DPH, obchodní rejstřík nebo insolvenční rejstřík. Užitečným pomocníkem může být také aplikace ARES ministerstva financí, která zpřístupňuje údaje z registrů a evidencí veřejné správy. V mezinárodním obchodě mohou firmy sáhnout po evropském systému VIES. Prověřování by ideálně mělo běžet automaticky za pomoci softwaru, který vede i záznamy o tom, jakým způsobem byl každý partner zkontrolován.

Zkoumat důvěryhodnost svých obchodních partnerů ve vztahu k plnění jejich daňových povinností by měla každá společnost. V některých odvětvích je ale důslednost důležitější než jinde. Jsou totiž k podvodům náchylnější. "Momentálně asi nejvyšší rizikovost vykazuje oblast nákupu a prodeje, konkrétně obchod s elektronikou. Další rizikovou branží je poskytování reklamních služeb," varuje Jiří Žežulka ze společnosti Apogeo.

Přesný návod, co všechno by měly firmy u svých obchodních partnerů zkoumat a na co konkrétně by si měly dát pozor, ale neexistuje. Žádný právní předpis totiž nestanovuje, jaká konkrétní kontrolní opatření by společnosti měly přijmout, a neexistuje ani metodika, které by se podniky mohly při nastavování svých kontrolních mechanismů držet.

Generální finanční ředitelství upozorňuje na typické znaky, které mohou pomoci odhalit daňové podvodníky. "Pozornost by měl zvýšit například požadavek dodavatele na zaplacení kupní ceny v několika dílčích platbách v hotovosti nebo na bankovní účet nezveřejněný správcem daně či vedený v zahraničí. Výstrahou je také skutečnost, že obchodní partner je ve veřejném registru plátců veden jako nespolehlivý plátce," uvádí mluvčí ředitelství Petra Petlachová.

Další indicií, kterou finanční úřady sledují, je také sídlo společnosti. Potenciálně riziková je v jejich očích takzvaná virtuální adresa, tedy místo, kde sídlí tak velký počet společností, že je fakticky vyloučeno, aby sídlo skutečně užívaly. "Jedním z možných signálů daňového podvodu je také minulost statutárních orgánů společnosti. Tu lze dohledat v obchodním rejstříku. Pokud jednatel obchodního partnera v minulosti přivedl všechny své společnosti do insolvence, je to jistý signál pro obezřetnost. Obdobně může působit i častá změna statutárních orgánů," upozorňuje Žežulka.

Nízký věk jednatele, častá obměna statutárních orgánů nebo virtuální adresa mohou signalizovat podvodníky.

Pokud firma při prověřování narazí na nějaké podezřelé okolnosti, měla by žádat od svého obchodního partnera vysvětlení, případně zvážit, zda od kontraktů s ním neustoupí. To však nelze s ohledem na zdárný rozvoj byznysu udělat vždy. Generální finanční ředitelství proto doporučuje, aby v případě pochybností podnikatelé využili institut tzv. zvláštního zajištění daně. To v praxi vypadá tak, že daňový subjekt při úhradě faktury svému dodavateli částku rozdělí. Hodnotu za zboží nebo služby pošle na účet obchodního partnera, hodnotu DPH vyčíslenou na daňovém dokladu zašle přímo na účet finančního úřadu. Zbaví se tak rizika, že bude DPH platit dvakrát − jednou svému dodavateli, který ji má odvést státu, a podruhé přímo do státní pokladny skrze ručení v případě, že dodavatel svou povinnost nesplní.

Přitom platí, že prověřování obchodních partnerů musí být firma schopna daňové kontrole doložit, a to až tři roky zpětně. Podniky by si proto měly postupy využívané při prověřování obchodních partnerů zakotvit do svých vnitřních předpisů a měly by si vést záznamy o průběhu obchodu i o tom, jakým způsobem prověření dodavatelů provádí. Zodpovědnost za prověřování by firmy měly rozprostřít mezi zaměstnance, případně členy svých řídicích orgánů, proškolit je a důsledně hlídat, zda své povinnosti neporušují.

Související