Spojené státy americké vyšlou Číně jasný signál, že by měla přestat budovat umělé ostrovy na sporných územích v Jihočínském moři. Pekingu ani nepovolí přístup k těmto ostrovům, prohlásil v americkém Kongresu na začátku ledna Rex Tillerson, který se stane novým americkým ministrem zahraničí ve vládě Donalda Trumpa. Přes dotazy novinářů ale nevysvětlil, jak toho chce dosáhnout.

Čína posiluje své námořnictvo, chce se stát námořní velmocí a buduje vojenské základny v zahraničí. Experti již několik let mluví o tom, že nové čínské protilodní střely mohou zabránit americkým námořním svazům s letadlovými loděmi přiblížit se k čínskému území i k tomu, co Peking nazývá "prvním řetězem ostrovů" táhnoucích se od Kamčatky po Malajsii.

3

letadlové lodi chce mít Čína v provozu do roku 2020.

Například Indie či Francie dnes mají po jedné lodi, USA jich mají deset.

Čína v roce 2012 uvedla do služby svoji první letadlovou loď Liao-ning.

Jde o bývalou sovětskou loď, jejíž plavby ke sporným ostrovům sice demonstrují čínskou sílu, ale je určena hlavně k tréninku. Do konce desetiletí chce ale Peking mít další dvě plně moderní letadlové lodě a pak stavět další.

"V roce 2030 bude Jihočínské moře skutečně čínským jezerem," uvádí studie amerického think-tanku Center for Strategic and International Studies, kterou si objednal Pentagon. Rovnováha sil se kvůli stavbě čínských letadlových lodí a budování vojenských základen na umělých ostrovech obrací v neprospěch USA, napsal s odvoláním na tuto studii loni list The Washington Post. Zpráva tehdy kritizovala prezidenta Baracka Obamu, že dělá málo pro to, aby omezil čínskou hrozbu. Nastupující prezident Trump mu to také vyčítá, ale není jisté, zda posílí americké námořnictvo v oblasti.

Čínské vojenské námořnictvo

Námořnictvo ČLR vzniklo v roce 1950. Zhruba do konce osmdesátých let minulého století působilo jen u pobřeží Číny.

Změna nastala v devadesátých letech se zaměřením čínského vedení na územní spory se sousedy.

V prvních letech našeho století komunistické vedení rozhodlo vybudovat flotilu letadlových lodí (dosud má jedinou) a posílit hladinové loďstvo.

Reforma armády zahájená v roce 2015 přesunula část vojáků z pozemních jednotek k námořnictvu – má posílit schopnost vést obojživelné operace. Čínské námořnictvo začalo působit i v zahraničí a zajišťovat si tam základny.

Peking má územní spory v Jihočínském a Východočínském moři se sousedy od Filipín po Japonsko. Začal rozšiřovat některé sporné ostrovy a budovat na nich vojenské základny.

Navíc reformuje svoji armádu.

Podle čínského oficiálního dokumentu, "Bílé knihy" o vojenské strategii z roku 2015, "musí být opuštěna tradiční představa, že přednost před mořem má země, a zdůrazněn význam moří a oceánů", a tak i námořnictva, které "zabezpečuje námořní trasy a zájmy Číny v zámoří".

Peking buduje v zahraniční vojenské základny a USA se obávají, že Čína tak chce kontrolovat i klíčové úžiny, jimiž prochází většina světového námořního obchodu: například Malacký a Sundský průliv nebo Bab-al-Mandab a Hormuzský průliv na trase k Suezu a Perskému zálivu. Peking staví velkou vojenskou námořní základnu v africkém Džibutsku a přiznal i vojenské využití přístavu Gwadar v Pákistánu.

Podle listu Financial Times může využít pro kontrolu dalších lodních tras i jím budované komerční přístavy v africké Namibii, na souostroví Svatý Tomáš a Princův ostrov a také v australském Darwinu. "Zařízení, která Čína buduje v zahraničních přístavech, mají dvojí použití. Jsou zdánlivě komerční, ale rychle upravitelná pro vojenské účely," vysvětlil listu Abhijit Singh, odborník na vojenské námořnictvo z indického think-tanku Research Foundation.