Vybrali si byznys, který se neobejde bez "ekologicky smýšlejících" zákazníků. Riskují, protože jejich výrobky a služby mohou skončit jen jako předmět vášnivých debat několika osamělých ekoaktivistů libujících si v praní ořechovými šlupkami. Dělají ale všechno pro to, aby uspěli také u širší klientely. Byznys nestaví jen na ekologii, svým produktům dodávají další benefity, jako je styl, výživové hodnoty či originalita. Nejdou do extrému.

Ekologicky vychovávat zákazníky je jedna věc, ale zároveň vědí, že zcela ignorovat třeba jejich touhu po exotických příchutích dovezených z opačného konce světa by byla ekonomická sebevražda. Uhlíkovou stopu svého podnikání nejsou schopni srazit i proto, že jsou ve svém oboru průkopníky a využívají technologie nebo suroviny, které lokálně ještě nejsou k mání. Pro někoho budou ekologičtí příliš málo, pro jiné až moc. Zákazníky hledají někde uprostřed.

Možná je to jen módní vlna, možná bude ekologicky uvědomělých klientů přibývat a bude výhodné jít jim naproti.

Z ordinace do tkalcovny

Hana Němcová studuje na lékařské fakultě, závěrečný ročník si ale musela rozložit. Nešlo to jinak. Poslední měsíce se nezastaví. Vyřizuje maily z celého světa, jezdí do tkalcovny a dohlíží na vznik pestrobarevných pytlíků z jemné kompostovatelné tkaniny, které by mohly nahradit mikrotenové sáčky na nákup pečiva nebo ovoce. Její ekologičtější sáčky se jmenují Frusack.

jarvis_58763ae3498e711a2f32473f.jpeg

"Máme už desetitisíce objednávek z celého světa. Sáčky poptávají distribuční společnosti z USA, Kanady, Austrálie, Nového Zélandu a z několika zemí EU," říká drobná tmavovláska a potvrzuje tím, že těch asi 300 mikrotenových pytlíků, které si každý z nás donese domů s nákupem během jednoho roku, trápí lidi po celém světě.

Tonutí v plastové kaši

◼ Za posledních 50 let se produkce plastů dvacetinásobně zvýšila, v roce 2014 dosahovala 311 milionů tun a toto číslo by se mělo do roku 2050 zčtyřnásobit.

◼ Navíc osm milionů tun plastu skončí v oceánech, kde se kupí, a bude­-li se kupit stejným tempem i nadále, do roku 2050 bude na váhu v oceánech více plastu než ryb.

◼ Nadějí jsou bioplasty, ale ani s těmi není zatím vyhráno. Nejasnosti panují v jejich třídění. Některé bioplasty nelze odložit na kompost, protože jsou jenom biodegradabilní.

◼ Spadají sem zejména levné odnosné tašky vyráběné ze směsi polyetylenu a organické hmoty, která se postará o degradaci plastu. Sice se rozloží, ale nelze je kompostovat – doma ani v průmyslových areálech.

◼ Jejich výhodou je, že se rychle rozloží na skládkách. Naproti tomu kompostovatelné plasty vyrobené ze zemědělských produktů lze zkompostovat, mají na to certifikaci.

◼ Přesná legislativa označování a třídění výrobků z bioplastu ještě není hotová, nicméně má určit, jak s kterým bioplastem nakládat, tedy do jaké popelnice ho hodit.

◼ Masivní využívání kompostovatelného plastu má význam jen tehdy, pokud bude zajištěn dostatek popelnic na bioodpad, kterých je v českých městech stále málo.

◼ Vyhozením kompostovatelného nebo i biodegradabilního plastu do žlutých popelnic na běžný plast se ztrácí nejen smysl materiálu, ale zároveň to komplikuje recyklaci obyčejných plastů.

Rozčilovaly i Hanu. Pytlíky z mikrotenu se jí hromadily doma pod dřezem a málokdy se daly použít znovu. Pátrala, co by je mohlo nahradit − jako se to podařilo v případě přemnožených igelitek, místo nichž už zase stále častěji používáme textilní tašky −, ale bezúspěšně. Rozhodla se tedy vymyslet vlastní variantu a přibrala k tomu spolužačku z fakulty Terezu Dvořákovou, dnes už MUDr., vyučující v Anatomickém ústavu.

Úkol to byl těžší, než se na první pohled zdá. "Chtěly jsme Frusack navrhnout tak, aby byl co nejtenčí a nejlehčí, aby sám o sobě nezdražil zboží, které je v něm zabaleno. Měl být také průsvitný, což je důležité pro placení u pokladny. Tenký sáček také rychleji schne, takže se snadněji udržuje," vyjmenovává Hana požadavky na materiál, jenž by měl vydržet opakované používání až dva roky a poté by se dal zkompostovat.