Za pár dní to bude osm let, co Barack Obama vyšel po oznámení výsledků prezidentských voleb na velkolepé, americkými vlajkami lemované pódium postavené v centrálním chicagském parku Grant, aby oznámil, že nastává nová doba a že se střelka na dějinném kompasu narovnává správným směrem. Během středeční noci vystoupil Obama v Chicagu znovu, aby se takřka hodinovým projevem rozloučil. Zase zazněly mnohé vzletné řeči, například že je "Amerika téměř v každém ohledu lepším, silnějším místem, než byla, když jsme začínali". Jenže to není pravda, stačí se zeptat jeho tehdejších voličů, kteří nyní na podzim dali hlas Donaldu Trumpovi, protože chtěli dát facku systému, jenž vynaložil velkou snahu na zavedení stejnopohlavních sňatků a zrovnoprávnění sexuálních minorit, ale opomněl pomoci lidem, kteří se v důsledku finanční krize dostali do potíží a začali třít bídu s nouzí. Nakonec právě i Chicago usvědčuje Obamu ze lži, či chcete-li z přemalovávání věcí na růžovo. Jen loni tu bylo střelnou zbraní zavražděno 714 osob (447 v roce 2015, 390 v roce 2014), tedy zhruba dva lidé denně. Zejména v jižních čtvrtích zuří boje gangů, kriminalita je na vzestupu.

Jak v noci na středu lapidárně podotkl komentář jinak na vyváženost dbajícího amerického deníku USA Today, člověk měl při sledování jeho včerejšího projevu pocit, že se Obama chtěl stát prezidentem vlastně jen proto, aby se stal slavným. "Jeho prezidentský mandát se zapíše do dějin jako osm let nudy, prošpikované projevy a televizními rozhovory," soudí komentátor listu. Je v tom velký kus pravdy o Obamovi: kdykoliv mělo dojít na činy, volil opět slova, tedy došlo opět jen na jeho projev. Třeba když syrskému diktátorovi Bašáru Asadovi vzkázal, že použije-li znovu chemické zbraně, dostane facku v podobě amerických náletů. Načež Asad bombardoval yperitem východní damašské čtvrti pod kontrolou rebelů - a nic, americký prezident vzal zpátečku, čehož pak, jak víme, využili Rusové, aby do Sýrie vpadli a válku opět rozdmýchali. A Obama? Mluvil a mluvil a pouze vysílal ministra Johna Kerryho, aby se s Rusy dohodl na míru, což zrovna jim muselo přijít navýsost komické.

Jistěže se mu pár věcí povedlo, na mysli vytane zejména zásah na Usámu bin Ládina. Ano, tady volil riskantní variantu výsadku, nikoliv bezpečnější shození bomby, protože si chtěl být jist, že hledaného teroristického šéfa opravdu našli. Ale ostatní? Tolik opěvovaný "reset" s Ruskem včetně jaderného odzbrojení podepsaného v Praze je už jen žertem, na Guantánamu zůstali vězni, atomová dohoda s Íránem se stala alegorií naivity, Ukrajina je stále v plamenech a snad vrcholem všeho bylo, když se snažil - v projevech - zpočátku marginalizovat Islámský stát tím, že o něm mluvil jako o "mládežnickém mančaftu", přestože mu tajné služby říkaly, že jde o obrovskou novou hrozbu pro celý svět. Obama svůj poslední projev ukončil rétorickým obratem v návaznosti na svoje známé heslo Yes, we can. Řekl: Yes, we did, tedy Ano, povedlo se nám to. Ale není to pravda. Nepovedlo se mu víceméně nic.