Už delší dobu je těžké mluvit o tureckém prezidentovi Recepu Tayyipu Erdoganovi a nepoužít slovo sultán. Je sice prezidentem a jeho země je stále oficiálně demokratická, tedy s pestrobarevným parlamentem, ale jinak tento muž vrací svoji zemi o více než sto let zpět do dob, kdy v paláci Topkapi v Istanbulu sídlili vladaři vybavení neomezenými pravomocemi. Pokud se Erdoganovi a jeho straně podaří přepsat, tedy lépe řečeno znásilnit ústavu, jak se o to nyní začal pokoušet, budeme si moct říct, že snad jediný rozdíl mezi ním a osmanskými sultány je v tom, že nebude mít harém.

Jinak ale chce mít vše ostatní. Návrh předpokládá: a) zrušení postu premiéra, b) právo jmenovat ministry, c) přímé legislativní pravomoce, d) možnost vyhlašovat zcela sám o sobě stanné právo, e) vytvoření systému, který by mu umožnil vládnout až do roku 2029. O návrhu se bude v parlamentu hlasovat koncem ledna, s tím, že vše by posvětilo referendum v březnu.