Dvacet jedna minut po půlnoci zvedl Jan Fischer telefon ve svém pražském bytě. Bylo 17. září 2009. Premiérovi úřednické vlády volal Barack Obama, americký prezident. Fischer se jako první oficiálně dozvěděl informaci, že Spojené státy ustupují od záměru vybudovat v Brdech radarovou stanici jako součást protiraketové obrany v Evropě.

Obamova nejdůležitější interakce s Českem se tak odehrála hned v prvním z jeho osmi let v Bílém domě. Kontakty s Prahou se v roce 2009 vesměs týkaly zbraní. Nejen v případě radaru. Hned v dubnu Obama vystoupil na Hradčanském náměstí u sochy T. G. Masaryka s projevem, v němž představil vizi světa zbaveného atomových zbraní. Rok a tři dny poté v Praze podepsal v kulisách Pražského hradu dohodu o snížení arzenálu jaderných zbraní s ruským prezidentem Dmitrijem Medveděvem. "Svět bez jaderných zbraní je dlouhý proces, těším se na dialog s Ruskem," pronesl tehdy americký prezident v Praze.

Nyní na samém konci Obamovy éry lze s odstupem konstatovat, že zrušení radaru zapadalo do jeho pozdější strategie jednat s Íránem o jeho jaderném odzbrojení. Dosáhl zmírnění íránské hrozby, nepodařilo se mu ovšem snížit tu severokorejskou. Tamní diktátor Kim Čong-un nezastavil atomový program ani pokusné výbuchy.

Reset s Ruskem se nevydařil

Dialog s Ruskem, na který se podle svých slov těšil, ale Baracku Obamovi nevyšel. Stejně jako jeho pokus o nový začátek ve vztazích s Moskvou, takzvaný reset. Skončil ruskou anexí Krymu, vojenským angažmá Moskvy na Ukrajině a v Sýrii a vyvrcholil obviněním, že hackeři ve službách Kremlu ovlivnili loňské americké prezidentské volby ve prospěch Donalda Trumpa. "Na rozloučenou" Obama vyhostil kvůli hackerským útokům 35 ruských diplomatů ze Spojených států.

Obama v prezidentském úřadě

V tomto směru tedy Obama nedopadl lépe než jeho předchůdce George W. Bush. Ten přitom viděl v ruském protějšku Vladimiru Putinovi spojence proti terorismu. Na památném summitu v Lublani Bush prohlásil, že když "pohlédl Putinovi do očí, spatřil duši důvěryhodného muže oddaného své zemi". Na konci svého druhého funkčního období pak Bush musel přihlížet ruskému vojenskému zásahu v Gruzii a stupňujícím se slovním výpadům Ruska proti Severoatlantické alianci.

Donald Trump vstřícností vůči ruskému vedení překonává počáteční nadšení Bushe juniora i Obamovu snahu o "reset". Tvrdí, že on dokáže vztahy s Ruskem zlepšit a s Putinem si bude rozumět. V tomto směru tak nastávající prezident vlastně "navazuje" na své předchůdce, není to až tak velká změna. Obama přitvrdil vůči Rusku až po začátku války na Ukrajině.

Velké riziko s Íránem, malé s Kubou

Uzavřít mír s dlouholetými nepřáteli vyžaduje v demokracii odvahu. Politik se vystavuje kritice, že je slabý, že ustupuje, že dohoda selže a vše bude ještě horší. Obama zásadně změnil americkou zahraniční politiku hned dvakrát.

S Íránem vyjednal dohodu o tom, že islámská republika se vzdá jaderných aktivit, využitelných pro sestrojení bomby, výměnou za odvolání ekonomického embarga OSN. Teherán se tak v červenci 2015 zavázal zpřístupnit své reaktory a veškerá zařízení mezinárodní inspekci. Íránské vedení přitom od svržení šáha v roce 1979 označuje Spojené státy za svého nepřítele. Jeho jaderný program zároveň považuje za největší hrozbu pro své přežití Izrael. Obama dohodu protlačil i přes odpor Izraelců a také republikánských politiků v USA, pro něž je bezpečnost židovského státu prioritou. Americký prezident ukončil úvahy o vojenském úderu na Írán jako jediné možnosti, jak tuto zemi zbavit atomového potenciálu, ovšem za cenu války s nejistým výsledkem a vysokými náklady.

Osud dohody je zatím nejistý a o úspěchu, či neúspěchu Obamy v tomto ohledu se může rozhodnout až po mnoha letech. Už to také nebude záležet pouze na něm. Jeho nástupce Donald Trump je vůči Íránu mnohem kritičtější a již naznačil, že dohodu chce změnit a zároveň bude více zohledňovat názory spojenců z Izraele.

Generál James Mattis v roce 2011 ve funkci velitele amerických sil na Blízkém východě prosazoval, aby USA bombardovaly Írán. Měla to být odveta za to, že v sousedním Iráku milice podporované a vyzbrojované Íránem útočily na americké vojáky. Obama to tehdy odmítl. Trump nyní Mattise jmenoval ministrem obrany. Obamův íránský mír bude vystaven zatěžkávací zkoušce.

V březnu 2016 prezident Obama navštívil Kubu. Skončila tak doba, kdy prezidenti USA podmiňovali průlom ve vztazích změnou režimu, nastoleného Fidelem Castrem v roce 1959. Riziko neúspěchu Obamy je tady menší: Kuba není v přímém střetu s americkými zájmy v klíčové oblasti světa (na Blízkém východě) a není nepřátelská vůči důležitému spojenci USA (Izraeli) tak jako Írán. Hypotetické selhání dohody s Kubou by nemělo takové následky, jaké by měl krach vyjednávání s Íránem.

Zřícení Iráku a nový nepřítel

Obama s funkcí vrchního velitele amerických ozbrojených sil převzal dvě války − v Iráku a Afghánistánu. Obě předává i svému nástupci. Tu iráckou ovšem v jiné podobě. Za jeho vlády zmutoval a zmetastázoval nový nepřítel. Al-Káidu nahradil Islámský stát.

Tématem pro budoucí historiky bude, zda má na vzniku Islámského státu větší "podíl" George W. Bush, či Barack Obama. První tím, že svrhl režim Saddáma Husajna a nechal Irák zřítit se do chaosu a násilí. Nebo druhý jmenovaný tím, že v roce 2011 americké vojáky z Iráku odvelel a přenechal odpovědnost pouze na bedrech irácké vlády a slabých iráckých ozbrojených sil.

To vedlo k tomu, že v roce 2014 Islámský stát obsadil téměř třetinu země. Donald Trump v předvolební kampani rovnou neváhal označit Hillary Clintonovou a Baracka Obamu za zakladatele Islámského státu.

Obama ovšem jako jeden z mála amerických politiků − tehdy ještě jako senátor státu Illinois − invazi do Iráku v roce 2003 od začátku kritizoval. A Američanům slíbil, že jako prezident ji ukončí. Jeho politika na Blízkém východě spočívala v tom, že Spojené státy by měly méně vojensky intervenovat. Nespoléhat tolik na sílu. Protože se potvrzuje, že řešení, která jsou zemím v této oblasti vnucena zvenčí, nefungují.

Ani v tomto bodě se Trump od Obamy příliš neliší. Zdůrazňuje, že války povede, jen bude-li to nutné pro americké zájmy, a rozhodně nikoliv ve jménu šíření demokracie.

"Utratili jsme šest bilionů dolarů na Blízkém východě, šest bilionů. Za to bychom mohli dvakrát zrekonstruovat celou naši zemi," řekl Trump v prvním projevu po vítězství.

Za vlády prezidenta Obamy se opět potvrdilo pravidlo, že válku je jednodušší začít než se z ní stáhnout. Na konci roku 2011 prezident stáhl z Iráku všechny bojové jednotky a zanechal jen poradce pro iráckou armádu. Ta ale nezvládla úkoly a nejenže ztratila téměř třetinu země, ale navíc přenechala Islámskému státu moderní americkou výzbroj.

Před měsícem v rozhovoru pro CNN Barack Obama přiznal, že ho úspěšné a rychlé tažení Islámského státu překvapilo. Bez ohledu na to, zda jeho strategii proti IS hodnotíme jako úspěch, či neúspěch, je však jisté jedno: bez amerických vzdušných úderů by džihádistická organizace stále měla v rukou mnohem větší území, než má po porážkách v loňském roce v lednu 2017.

Donald Trump slibuje tvrdší a razantnější postup vůči Islámskému státu. Rusko v tomto vnímá jako spojence. Obamova blízkovýchodní politika i strategie vůči Rusku tak budou později hodnoceny i ve světle toho, jak uspěje jeho nástupce.