Ta epizoda odstartovala zájem operního barytonisty Simona Keenlysida o americké a britské muzikály. Než se mu roku 2008 narodil syn Owen, Keenlyside prozřel. Zaslechl muzikálovou píseň Soliloquy, osmiminutové zamyšlení nad radostmi a povinnostmi spjatými s otcovstvím. "Skladba dokonale vystihla, jak jsem se cítil, a cítím se tak dosud," říká britský zpěvák Keenlyside před svým dnešním recitálem v pražském Obecním domě o písni, která pochází z broadwayského muzikálu Carousel.
Dodává, že to hlavní přišlo, když se snažil Soliloquy zazpívat. "Bylo to naplňující, ale technicky velmi obtížné," říká o skladbě Richarda Rodgerse s textem Oscara Hammersteina, kterou proslavil Frank Sinatra. "Není tak fyzicky náročná jako operní zpěv, ale snadno ji nezazpíváte. Napadá mě příměr se Schubertem: také vás nevyčerpá, zato vám dá pořádně zabrat," tvrdí Keenlyside.
Před třemi roky natočil muzikálové písně na album Something's Gotta Give. A dnes je bude zpívat v Praze, kde ho doprovodí pětičlenný soubor. Obecním domem budou znít jazzové a bluesové standardy od George Gershwina, Colea Portera či Jeroma Kerna.
Britskému pěvci přitom muzikály typu My Fair Lady nebo Kiss Me, Kate dlouho nic neříkaly. "Na můj vkus jsou příliš sladké," podotýká. "Raději mám operní příběhy, jsou bližší skutečnosti."
Keenlyside změnil názor, když objevil díla skladatelů Kurta Weilla nebo Emmericha Kálmána. "Šlo o imigranty z Evropy, kteří vycházeli z tradic starého kontinentu, ale vynalezli novou hudbu," říká. "Promlouvali k posluchačům v novém světě, ale z jejich hudby byl cítit stesk po světě starém."
Stejně tak si Keenlyside začal vážit populárních zpěváků z poloviny 20. století Gordona MacRae, Howarda Keela či Johna Raitta, otce bluesrockové kytaristky Bonnie Raittové. "Vystupovali ve stejně obtížných podmínkách, s jakými se musíte popasovat v opeře. Zpívali v sálech až pro tři tisíce lidí, s orchestrem, bez mikrofonu. A dělali to osmkrát týdně," podotýká.
Album Something's Gotta Give pěvec natočil bez orchestru a stejně tak začal s repertoárem koncertovat. Brzy pochopil, že s komorní doprovodnou sestavou svede víc. "Můžeme si hrát s tempy, na pódiu mám s kým komunikovat," říká. Kromě toho také hudebníky nechává hrát instrumentální skladby, například od Dukea Ellingtona či Johnnyho Mercera.
Dnešní recitál bude mimořádný ještě z jednoho důvodu. Když Keenlyside ve Vídeňské státní opeře před dvěma roky zpíval Rigoletta, poškodil si hlasivky a přišel o hlas. Následný chirurgický zákrok a rekonvalescence mu ve vystupování bránily téměř po celou dobu.
Zpět na pódia se vrátil loni v září, když v newyorské Metropolitní opeře zpíval Dona Giovanniho. A na Nový rok s českou PKF − Prague Philharmonia vystoupil v Královské opeře v Sultanátu Omán.
