Ministr financí a předseda ANO Andrej Babiš zjevně nechce nechat téma vyšších mezd jen v gesci sociální demokracie. Premiér a předseda ČSSD Bohuslav Sobotka už několik měsíců téma tlačí vším, co má po ruce: prosazuje vyšší platy, vyšší minimální mzdu, daňovou progresi, v soukromém sektoru to už odnesl třeba nizozemský velvyslanec, který musel k premiérovi na kobereček, aby mu vysvětlil nízké mzdy v supermarketech Albert. Nyní téma zvedá dle očekávání i Babiš, ale zcela jinak. Místo přidávání na platech chce raději ubírání na daních. Výsledek by měl být ekonomicky podobný, tedy více peněz přinesených domů, a politicky samozřejmě zcela odlišný − hlas pro ANO, ne pro ČSSD.

Babišův záměr je bezpochyby lepší. Navíc místo na přímé daně správně cílí na nižší sociální pojištění. Ale s plánem tu je jeden velký problém − jak daně snížit tak, aby to rozpočet přežil. Dokud proti nákladům na snížené daně nepostaví hodnověrný zdroj nových příjmů rozpočtu, zůstává jen další slibotechnou v české politice, která nedokáže správný záměr podepřít ekonomicky realistickým plánem.

Babiš tvrdí, že je dost času. V září těsně před volbami představí zbrusu nový zákon o daních z příjmů. A právě k němu by šéf nejsilnější strany v předvolební vřavě jako třešničku na dortu chtěl chytře navrhnout snížení daní. Politicky to dává hluboký smysl. V krajských volbách sice ANO vyhrálo, ale především kvůli přívalu bývalých levicových voličů ČSSD a KSČM. Ty pravicové Babiš, který se v počátku své politické kariéry vykresloval jako pravičák, však ztrácí. Snížení daní by proto na tuto voličskou skupinu mohlo opět zabrat.

O škodlivě vysokém pojištění v Česku, které podvazuje pracovní trh, navíc nemůže být pochyb. Extrémní je to v případě sociálního pojištění placeného zaměstnavatelem. V Česku zaplatí 25 procent, třeba ve Velké Británii jen 14 procent. Od tak vysokého zatížení se odvíjí spousta perverzit. Zaměstnavatel si dvakrát rozmyslí, než vytvoří místo. Nikoliv kvůli mzdovým nárokům uchazeče, ale právě kvůli vedlejším nákladům práce. Vysoké pojištění více trestá právě i nízkopříjmové. Typickým příkladem je matka vracející se po rodičovské do práce. Pokud vůbec sežene práci, její daňové zatížení se podle OECD často vyšplhá až k drastickým 50 procentům.

Takže bezpochyby ano − Babiš našel toho správného padoucha. Ovšem je otázka, zda on je právě ten správný policajt, který zlosyna pěkně prožene.

Sociální stát v posledních dvou dekádách v Česku výrazně nabobtnal. A výběr "pojištění na důchod" je jedním z nejdůležitějších příjmů státu. Jen snížit sociální pojištění o procentní bod, což opravdu na čisté mzdě ještě příliš nepoznáte, by stát stálo odhadem více než 10 miliard. Pro srovnání si uvědomme, že když se politici přou o to, kolik ten který rok vynesou nová daňová opatření státu, bavíme se většinou maximálně o jednotkách miliard. Říznout do sociálního pojištění je prostě drahé. Babiš by proto neměl čekat až na září a už nyní říci, čím by rozpočtový výpadek sanoval. Jinak nebude důvěryhodný.

Je ale velká otázka, zda vůbec Babiš může nějak relevantně odpovědět. V unijním srovnání máme extrémně vysoký podíl korporátních daní a sociálního pojištění na složené daňové kvótě, velmi nízké jsou naopak majetkové daně. Že by tedy Babiš spolu se snížením sociálního pojištění vyhlásil i vyšší daně z příjmu fyzických osob? Nebo sdělil chalupářům, že si za svou nemovitost pěkně připlatí? V té chvíli by asi preference ANO klesly pod pět procent.

Poslední reálnou šanci, kdy se nám opravdu rýsovalo nižší sociální pojištění, jsme měli s důchodovou reformou. Komise expertů navrhovala začít reformu právě výrazným snížením odvodů o šest procentních bodů a propad příjmů krýt vyšší DPH. Víme, jak to dopadlo. Reforma je zrušená a vysoké DPH zůstalo. A neodkýval to nikdo jiný než ministr Babiš.

Ne, předseda ANO opravdu nevypadá na to, že zrovna on je tím kovbojem, se kterým přijde už tolikrát ohlašované snížení odvodů, byť třeba na úkor zvýšení příjmů státu jinde. Dřív než by za takový krok někdy v budoucnu sklidil vděk celého národa, by musel krátkodobě politicky platit. Takže asi zůstaneme jen u slibů. Tím se ve volebním roce nedá nikdy nic pokazit.