Turci stále nepolapili atentátníka původem pravděpodobně z Kyrgyzstánu, který o silvestrovské noci spáchal teroristický útok v istanbulském nočním klubu. Pozabíjel tam na čtyři desítky lidí. Není těžké si domyslet, co úřadům ztěžuje práci. Kyrgyzové jsou − podobně jako Uzbekové nebo Ujguři − turkickým národem, což znamená, že se vrah dokáže v Turecku snadno domluvit. Toť první zásadní rozdíl mezi ním a třeba Tunisanem Anisem Amrim, jenž o pár dní dřív zaútočil náklaďákem na berlínský vánoční trh a kterého se rychle podařilo zneškodnit.

Další pak je ten, že istanbulský terorista měl zjevně dobře připravený plán, co dělat po útoku. Vše provedl velmi chladnokrevně. Nepanikařil. Cílil vždy do horní části těl, aby pokud možno zabíjel. Když musel vyměnit zásobník na své pušce, hodil mezi lidi ruční granát, aby se na něj nikdo nevrhnul. A než se dal na útěk, uchýlil se v klubu do kuchyňky, kde se převlékl, a pak v klidu využil vzniklého chaosu, odešel ven a mávl na vůz taxi. Turecká policie je na další informace skoupá, ale její velitelé se kloní k názoru, že dotyčný muž, jehož za svého vydává teroristická organizace Islámský stát, musel projít výcvikem a zjevně měl na svém kontě značné zkušenosti z boje. Zkrátka profesionál. Kyrgyzstán hned přislíbil spolupráci. Ta ale zatím nikam nevedla.

Kdybychom tuhle situaci měli v Evropě, jistě by se hned ozvalo volání alespoň po okamžitém zrušení bezvízového režimu. Ten má Turecko s Kyrgyzstánem zavedený už léta − od rozpadu SSSR před čtvrtstoletím. Jenže Turecko už dávno není demokracií v tom smyslu, aby tam veřejnost mohla začít něco požadovat a politici by se třeba z populistických důvodů snažili vyjít vstříc. Navíc pokud by padl bezvízový styk s Kyrgyzstánem, nebylo by logické, aby dál platil s ostatními turkickými postsovětskými republikami, například Uzbekistánem. Jenže to by se pak turecký prezident Recep Tayyip Erdogan těžko mohl nadále vydávat za otce turkických národů, což on rád činí. Proto je pravděpodobné, že politicky se směrem ke Střední Asii po nynějším útoku změní v Turecku jen máloco. Ale naopak je bohužel dost možné, zvlášť pokud se atentátníka nepodaří najít, že se ještě navýší zájem mladých turkických mužů s mozky vymytými islamismem odcházet do Iráku nebo Sýrie a přidávat se k Islámskému státu. A případně se rozhodovat pro krvelačné akce, jakou byl útok na istanbulskou diskotéku Reina.