Francouzský deník Le Parisien se rozhodl nepublikovat předvolební průzkumy. Důvod je srozumitelný: po vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách a po brexitu, což byly události, které průzkumy nedokázaly předpovědět, se deník nechce blamovat. Co když to nakonec ve Francii dopadne podobně a Marine Le Penová se nakonec vzdor průzkumům stane prezidentkou?

Být na straně těch, kdo šířili opačné předpovědi, by bylo mrzuté.

Je to zajímavý trend: průzkumy se celosvětově dostaly do klatby. Zatímco donedávna jim víceméně nekriticky věřili skoro všichni, nyní jim nevěří nikdo. Jsou předmětem ironických poznámek, symbolem toho, že všechno je ve skutečnosti jinak. V extrémním případě se k průzkumům přistupuje až se štítivou odtažitostí. Zklamali jste nás, nechceme vás!

Jenže otázkou je, zda opravdu selhávají průzkumy, nebo jestli není problém spíš ve způsobu, jakým s nimi nakládáme. Co když jsme chtěli od průzkumů příliš? Konkrétně přesnou předpověď budoucnosti, což prostě není možné?

Matematik Michal Škop ilustruje problém na srovnání našeho přístupu k volebním průzkumům a k předpovědi počasí: "Pokud v předpovědi slyšíte, že bude pršet s pravděpodobností třeba 25 procent a skutečně zaprší, budete si myslet, že se meteorologové spletli? Nejspíše ne."

A to je ono. Zatímco u předpovědi počasí vnímáme, že jde o pravděpodobnost, nikoli jistotu, od volebních průzkumů jistotu vyžadujeme.

A když to dopadne jinak, což je v případě výsledků na hranici statistické a metodické chyby dokonale možné, cítíme se podvedeni. Šup s průzkumy do klatby.

V některých případech jsou stížnosti, že průzkumy "nefungují", vysloveně úsměvné. Například na Slovensku se sociologům vyčítalo, že nedokázali předpovědět úspěch fašisty Kotleby. Jenže problém nebyl u sociologů, ale v tom, že na Slovensku nelze dva týdny před volbami průzkumy zveřejňovat. A protože se nezvykle mnoho lidí rozhodlo na poslední chvíli, vypadalo to, že "průzkumy selhaly".

Znovu: problém není v průzkumech, ale spíš v tom, že po nich chceme to, co zkrátka nedokážou.

Na druhou stranu, jistý detox od předvolebních průzkumů (jaký si dává Le Parisien) není od věci. Je rozhodně zdravější dívat se na společnost primárně vlastníma očima než skrze čísla servírovaná agenturami. Je dobré si uvědomit, že realita se matematizaci často vzpírá. S odstupem pak můžeme začít k průzkumům přistupovat zdravěji.

Tedy jako ke zdroji pracujícímu s pravděpodobností. Ne jako k orákulu předpovídajícímu budoucnost v každém detailu.