Ještě před nějakými patnácti lety skoro neštěkl po původním českém komiksu pes. Živořil v ghettu se všemi mindráky, které nasbíral za čtyřicet let minulého režimu. Nevěřil si, ale tím radši se zaklínal vlastní výjimečností. Dokážete vyjmenovat dva tři české komiksy, které zahýbaly devadesátými lety? Možná Anča a Pepík Lucie Lomové − a dál?

Pak ale přišlo nové tisíciletí a s ním fenomén jménem Alois Nebel. Potrhlý nádražák, který se vylíhl v hlavách spisovatele Jaroslava Rudiše a muzikanta Jaromíra Švejdíka řečeného Jaromír 99, ukázal velmi rychle, že český komiks má solidní šanci na restart. Že může získat v české kultuře znovu silnou pozici, jakou měl na čas za první republiky nebo na sklonku šedesátých let. Stačí zapracovat na tom správném tématu a najít šikovného producenta.

Česko­-německo­-polské dějiny od druhé světové války podnes plus osobnost Joachima Dvořáka z nakladatelství Labyrint otevřely Nebelovi tolik dveří najednou, že pomalu nevěděl, kterými vejít dřív. Vedle knižní trilogie (Bílý potok, Hlavní nádraží, Zlaté hory) se chytil v časopiseckém stripu (Reflex, Respekt). Pronikl na divadlo (labsko- ústecké Činoherní studio).

Od roku 2011 pak slaví mezinárodní úspěch ve filmu. Přišly překlady do němčiny, polštiny, francouzštiny a dalších jazyků. Dneska si Alois Nebel žije po světě vlastním životem. Je přirozenou součástí globální pop­kultury. Univerzálně srozumitelným kódem. "Za vším hledej Lojzu," říká k tomu lakonicky Rudiš.