Do nového roku si mnozí z nás dávají předsevzetí: co budeme dělat lépe, jak se budeme chovat k sobě i ostatním a jak vůbec zlepšíme vše, co se vlastním úsilím spravit dá. Obdobně k tomu přistupují státy − sice si předsevzetí dávat nemohou, mohou se ale snažit o zlepšení třeba finanční situace prostřednictvím velkých daňových reforem. Ty zahájily nový rok například v Chorvatsku či Kolumbii. Na jejich přijetí pak letos mohou čekat také obyvatelé Spojených států, Brazílie či Mexika.

Daňové změny menšího rozsahu pak doprovázejí zahájení roku prakticky ve většině zemí světa. Maďarsko například zavedlo devítiprocentní daň z firemních příjmů − aktuálně nejnižší daní v Evropě chce nalákat investory.

V americkém státě Illinois se pustili cestou genderové rovnosti a jako třetí země v USA zrušili zdanění dámských hygienických pomůcek. Filadelfie v Pensylvánii se zase stala prvním velkým městem, kde se nově v zájmu zdraví obyvatel platí speciální daň ze sladkých nápojů typu coly. Doposud byla tato daň předepsána pouze v kalifornském Berkeley. Snahu o zavedení v New Yorku zrušil soud.

Kromě peněz ale státy pomocí změn zákonů zasahují také do běžného života obyvatel. Ve chvíli, kdy obdobné zákony přijímá více zemí, lze odhadnout, jakým směrem se svět bude ubírat. Podívejme se na největší změny, které pro nás přichystal letošní rok.

Bezstarostná jízda

Marihuanu v České republice málokdo vnímá jako drogu, přestože její pěstování a prodej mimo lékařská zařízení dosud legální není. Vzhledem k problémům s kvalitou dodávaného konopí se ovšem marihuana určená pro lékařské využití dostane měsíčně v průměru pouze ke dvaceti pacientům, jak uvádí Státní agentura pro konopí pro léčebné použití. Přesto patří Česká republika k jedné z prvních zemí, která dekriminalizovala užívání marihuany. Bezpochyby zachytila tento trend relativně na počátku.

Marihuana se totiž světem šíří jako lavina. Podle informací World Drug Report (Zpráva o světové drogové situaci, kterou vydává Program OSN pro kontrolu drog) jde v současnosti o nejrozšířenější drogu na světě, jejíž užívání (a leckde i výroba) je legální ve stále větším počtu zemí.

Drogovou smršť zažily Spojené státy, kde je od počátku roku legální rekreační užívání marihuany v osmi státech. V polovině zemí USA je pak zákonné její využití v lékařství. Pro lékařské účely je marihuana nově dostupná také v Německu, Irsku, Austrálii a na Jamajce. Dekriminalizace marihuany proběhla už dříve v Nizozemsku, Mexiku, Portugalsku či Kostarice.

Ve dvou zemích pak legislativci zašli ještě o trochu dál − v Uruguayi a v Kanadě se vlády rozhodly, že budou hlídat kvalitu "trávy" nejen pro lékařské účely, ale prostě pro všechny. Dodávky z "divokých" farem jsou prý nebezpečné tím, že každá rostlina obsahuje jiný podíl účinných látek. A uživatel si tak nemůže být nikdy jistý tím, čeho se po konzumaci skutečně dočká. Tyto dvě země prostě chtějí, aby marihuana mohla mít na sobě podobnou visačku jako běžná potravina − od obsahu kalorií a joulů až po THC.

Letos se chystá k legalizaci, dekriminalizaci či vůbec k jakémukoliv "sblížení" s marihuanou dalších dvacet zemí světa. Všechny se snaží nalézt rovnováhu mezi obavami ze závislosti a výhodami jejího využití.

Rodina pod dohledem

Novým zákonům se nevyhnuly ani rodinné vztahy. Chvályhodný počin zavedl americký stát Illinois. Tam je od letoška podmíněna živnostenská licence kadeřníků, stylistů, maskérů či holičů absolvováním hodinového školení na téma domácí násilí a pomoc jeho obětem.

Zákon netrvá na tom, aby kdokoliv z proškolených musel své podezření oznámit na policii, případně aby nesl odpovědnost, pokud se něco stane. Přesto prý může pomoci. Tyto profese mají ke svým klientům nejblíže po psychické i fyzické stránce, například velice často rozeznají stopy zakryté make-upem či vlasovou ozdobou.

V příštích dvou letech prý bude proškoleno na 88 tisíc kadeřníků či stylistů. I kdyby zachránili jen jednu oběť, stojí to za úvahu.

Obětí týrání jsou nejen dospělí, ale velice často i jejich potomci. Alespoň se tak domnívají ve většině zemí Evropy. K nim se letos přidala i Francie, která zakázala rodičům fyzické tresty. Ty tamní zákon definuje jako jednání, které je kruté, nelidské, degradující, zasahující do integrity člověka a zahrnující jakékoliv formy násilí.

Česká republika spolu se Švýcarskem, Itálií a Velkou Británií naopak zůstává zemí, kde obdobná legislativa neplatí. Mnozí rodiče v Česku stále aplikují heslo "škoda rány, která padne vedle". Jen si nově musí dát pozor, aby nepadala při návštěvě Francie.

Manželství je jen slovo

Pokud zákon čím dál více chrání ty, kteří jsou v rámci rodiny slabí a bezbranní, potom manželství jako instituce spíše koroduje. A nemusí jít jen o francouzskou novinku, která od letoška umožnila rozvod bez soudu. Stačí podepsat rozvodové dokumenty před právníkem, uložit je u notáře a manželství je konec.

Zásadní debata o podstatě partnerských vztahů probíhá v Itálii. V katolické zemi zákon mezi manželské povinnosti řadí i vzájemnou věrnost. S ohledem na skutečnost, kdy podle průzkumu 55 procent mužů a zhruba 33 procent žen v zemi podvádí svého partnera, navrhla senátorka Laura Cantiniová vypustit slovo "věrnost" ze zákona. Podle ní jde prý jen o odraz zastaralého pohledu na manželství a jako takový v době civilních vztahů založených na sexuální volnosti nemá v paragrafech co dělat.

Český občanský zákoník pro jistotu slovo věrnost neobsahuje vůbec. Manželství definuje jako "trvalý svazek muže a ženy", jehož hlavním účelem je založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc. S ohledem na fakt, že zhruba polovina manželství v Česku končí rozvodem, stálo by za úvahu vypustit slovo "trvalý". Je totiž stejně vypovídající jako slovo věrnost v Itálii.

Naprosto nepochopitelné jsou pak změny, které od letoška platí ve Španělsku. Novela občanského zákoníku tam přinesla povinnost lékařského osvědčení k uzavření sňatku pro všechny, kteří jsou postiženi mentálně či smyslově. Novinka se negativně dotkla několika set tisíc lidí, kteří jsou hluší či slepí, ale jejich intelekt rozhodně není poškozen − na rozdíl od jejich občanských práv.

Potíže s novou ekonomikou

Pokud má svět aspoň trochu jasno v tom, jak se chovat k věcem hmotným, potom v oblasti nové ekonomiky poněkud tápe. Také letos se proto dá očekávat rozpačitý přístup ke sdíleným službám typu Airbnb či Uber. Prozatím se k nim úřady staví především zákazy a pokutami.

Kontrolám, regulaci a možná i pokutám se ovšem výhledově nevyhnou ani sociální sítě. Zatím nejostřeji vyznívá německý návrh, podle kterého by byl Facebook odpovědný za zavádějící a falešné zprávy. A jako takový by v případě, že je do čtyřiadvaceti hodin nesmaže, dostal pokutu půl milionu eur. V případě přeposílání takových hoaxů by pak byl pokutován několikrát za sebou.

Sociální sítě Facebook či Twitter, zejména jejich zábavná stránka, pak leží v žaludku španělským politikům. Humorná videa, scénky či fotografie, které politiky znemožňují před veřejností, by měly pod hrozbou trestu okamžitě zmizet. V České republice, zemi, kde politiky zesměšňuje Tonda Blaník, se taková zpráva zdá být neuvěřitelná. Nelze ovšem opominout, že ve Španělsku se politici, co se týká nových zákonů, vskutku činí. Stačí vzpomenout na nedávnou snahu premiéra Mariana Rajoye, který chtěl zákonem zrušit siestu. Nepovedlo se. Naděje na to, že tamní politici budou i nadále pod palbou humoru, proto zůstává vysoká.

Svět roku 2017 bude zase o kousek jiný. Podle přijatých zákonů může být třeba lepší. O ten zbytek se musíme postarat sami. Například pomocí osobních předsevzetí.