Ministr vnitra Milan Chovanec chce udělat z držitelů zbraní obránce Česka. Navrhuje doplnit ústavní zákon o bezpečnosti tak, že by lidé výslovně mohli střílet na pachatele teroristických útoků. Nepochybně mu to přinese body. Terorismus je téma a ministr, který proti němu "něco" dělá, má o popularitu postaráno. Věcně vzato je ale návrh v lepším případě zbytečný, v horším nebezpečný.

Už dnes má každý držitel zbraně právo zbraň použít podle příslušných ustanovení o nutné obraně. Zastavení teroristy, který vjíždí nákladním autem do davu, se do definice nutné obrany nepochybně vejde. Na světě asi neexistuje soud, který by odsoudil člověka, jenž zastřelí útočícího šílence. Pokud se tedy ministerstvo vnitra nechystá paragrafy o nutné obraně měnit, je doplnění ústavního zákona prakticky k ničemu. A pokud se změna chystá, tak jaká? Třeba: "Můžete střílet beztrestně na každého, kdo se vám tak nějak nezdá, protože co kdyby to byl náhodou terorista"? To snad proboha ne…

Celé se to dá vyložit také tak, že Chovanec, podobně jako Miloš Zeman, chce ve skutečnosti povzbudit lidi, aby se ozbrojovali. Nasvědčuje tomu jeho argumentace izraelskou zkušeností. "V současné době, když je bezpečnostní krize, se například Izraeli vyplácí, že občané drží zbraně," řekl Chovanec. Jenže v Izraeli je přece jen jiná situace než u nás. Izrael se nachází ve stavu permanentního obležení, teroristické útoky jsou tam bohužel běžné. V Česku se nic takového neděje. Zažili jsme jeden jediný hromadný útok a ten se ještě dá jen s obtížemi nazvat teroristickým − vraždil psychicky narušený člověk v Uherském Brodě. A navíc v Izraeli procházejí všichni lidé vojenským výcvikem, tudíž pravděpodobnost, že umí vyhodnotit riziko a patřičně použít zbraň, je nekonečně vyšší než v Česku. Zákonné povýšení držitelů zbraní do stavu "obránců státu" může mít nakonec neblahé důsledky: kdekdo se může začít považovat za agenta 007 s povolením zabíjet a se svou zbraní začít nakládat podle hesla "škoda rány, která padne vedle". Přehnané obavy? Možná. Ale v Česku, kde je cesta ke zbrani ve srovnání s většinou západoevropských států velmi snadná, se na psychickou vyrovnanost všech 300 tisíc držitelů zbraní přísahat nedá.

Neznamená to, že by se podmínky pro držení zbraní měly zpřísňovat, jak chce Evropská komise. Ale na druhou stranu snaha ministra Chovance vytvářet z držitelů zbraní jakousi potenciální domobranu, je také chybná. Jakkoliv se bude ve vystrašeném Česku nepochybně líbit.