Není to pro Vladimira Putina zrovna fatální zpráva, ale radost mu udělat nemohla. Sedm vybraných syrských rebelských skupin oznámilo, že se nezúčastní Ruskem připravovaných mírových jednání v kazašské Astaně, jimž požehnala i Rada bezpečnosti OSN. Kdyby se ten tah povedl a ony by přišly, Putin by efektně ukončil svoje tažení, při němž zaplnil prostor uvolněný vyplašeným a pasivním Barackem Obamou.

Jinak řečeno, svým nelítostným bombardováním syrských ulic, nemocnic a uprchlických ubikací si Putin zajistil do budoucna silné slovo zejména v šiítské části Blízkého východu. Ještě to ale teď chtělo nějak velkolepě a hlavně bohulibě zarámovat u jednacího stolu.

Jenže sedm pozvaných sunnitských part, z nichž dvě patří na ruský seznam teroristických skupin, vydalo prohlášení, v nichž se k záměru otočily zády. A to proto, že vojáci asadovského režimu a jejich spojenci, tedy kromě ruských pilotů ve vzduchu třeba bojovníci libanonského Hizballáhu, stále − navzdory platnému příměří − drtí jejich pozice západně od Damašku, konkrétně v údolí Barada, kde se nacházejí významné zdroje pitné vody.

Toť řekněme syrská aktualitka, kterou je ovšem zapotřebí zasadit do kontextu světové geopolitiky. Cíl případné astanské dohody byl zřejmý. Smírem s některými umírněnými, a navíc už dost zdecimovanými rebely zjednodušit optiku celé nepřehledné války do té míry, aby tu už byly jen dvě strany. Na jedné Putin, Bašár Asad a celý jejich šiítský spolek plus sunnitští povstalci, kteří by složili zbraně a dostali se do role služebníčků. Na druhé pak ti sunnité, kteří by se dali všichni bez rozdílu umístit do šuplíku terorismu, tedy samozřejmě Islámský stát, jakož však i silná islamistická skupina Džabhat Fatah aš-Šám, hlavně ale také kurdští militanti známí pod anglickou zkratkou YPG. Ty nemůže vystát především Turecko, jež se chystalo spolu s Ruskem astanské jednání sponzorovat.

YPG, lze přitom dodat, dnes kontrolují značné části severní Sýrie. To proto, že dostávají pomoc z USA. Astanský mír, máme-li jej tak nazývat, měl zkrátka situaci nejen zjednodušit, ale hlavně také vyslat ponižující vzkaz Spojeným státům: Vaši chráněnci nejsou ničím než sebrankou, kterou nutno zničit. Putin s tím spěchal, aby vše stihl udělat ještě za nynější americké vlády, nikoliv až se moci v Bílém domě ujme jeho nový globální kamarád Donald Trump. Aspoň něco mu zkrátka nevyšlo.