Namísto sedmdesátimiliardové "sekyry" skončila státní kasa v roce 2016 v rekordním plusu. Máme tu ministra financí, který dokázal, co nikdo před ním: poprvé reálně z roku na rok výrazně snížit zadlužení státu.

Je to tím, že Babiš na rozdíl od všech svých předchůdců "umí vybírat daně"? Nebo má jen štěstí, že ministerstvu financí šéfuje v době růstu? Odpovědět by mohla následující fakta.

Z těch vyplývá, že nejdůležitějším faktorem byl příliv peněz z unie. Jde o důsledek "spurtu", kdy se doháněly programy z minulého období. Celkově tak přišlo do rozpočtu zhruba o šedesát pět miliard víc, než s čím stát počítal.

Což je skoro tolik, o kolik skončil rozpočet v plusu.

Na rozpočet měl vliv i růst ekonomiky − či spíše růst firemních zisků, včetně daní firem za rok 2015. Tady jde spíš o zásluhu České národní banky a jejího uměle udržovaného slabého kurzu koruny než zlepšení práce finanční správy.

Problém je, že inkaso daní z příjmů právnických osob je jednou z nejcykličtějších položek. V krizi se vypaří − v nejdrsnějším roce 2009 byl propad o 63 miliard, tedy o více než třetinu! − a v tučných dobách si stát přichází na své. Babiš sice opět zdůraznil, že je to tím, jak efektivně finanční správa pracuje, jenže přínos jeho konkrétních opatření je třeba hledat div ne lupou. Například doměrky firmám, které svým zahraničním matkám prodávají produkci za netržní cenu, jsou sice téměř dvakrát vyšší, nicméně se stále počítají ve stamilionech.

Růst ekonomiky se promítl i do zaměstnanosti, takže daně a povinná pojištění platí víc lidí než kdy předtím. Navíc konečně došlo k citelnějšímu zvýšení platů. Že díky tomu rozpočet získal víc, by proto nemělo šokovat. Vůbec největší balík jde do rozpočtu z odvodů na sociální pojištění, které je u nás v mezinárodním srovnání velmi vysoké a zaměstnance silně zatěžuje. Nicméně jde o tu část rozpočtu, na kterou se stát může spolehnout. Loni stejně jako letos. Protože s růstem platů u státu se zvyšují i příjmy u podnikatelů.

Naopak výběr nejdůležitější daně − daně z přidané hodnoty − je rozpačitý. Inkaso rostlo rychleji než spotřeba domácností, což podle ministra dokazuje, že fungují nová opatření, především kontrolní hlášení. Přesto je výběr DPH nižší, než s čím počítal rozpočet. Prý i proto, že elektronická evidence tržeb naběhla skoro o deset měsíců později.

Faktem ovšem je, že EET se zatím teprve rozjíždí a podle Babiše ji brzdí negativní kampaň odpůrců. Část problémů jde i na vrub podvodům. Finanční správa prý skončí s benevolencí a zahájí kontroly. Pokud je ale přístup restauratérů skutečně tak laxní, museli by daňaři stát zřejmě u každého prodejce. Otázkou je, co s výběrem udělá plánovaná loterie účtenek, kterou resort připravil na letošní rok.

Stát si také polepšil při správě dluhu. Ocitl se v unikátní situaci: za krátkodobé státní dluhopisy jsou investoři ochotni zaplatit více, než je jejich nominální hodnota.

Výsledkem je záporná úroková míra na dvouletých dluhopisech, stát dostává víc, než bude vracet.

Pro férovost je ale třeba připomenout, že úroky na dluhopisech klesají už roky. Česko začalo být pro investory atraktivní ještě dříve, než odezněla dluhová krize v eurozóně, a náklady na obsluhu dluhu tak citelně klesaly i v posledních letech ministrování Miroslava Kalouska.

Nutno také dodat, že do záporných výnosů české dluhopisy dotlačily intervence ČNB, respektive sázky na jejich blížící se konec.

Dluhopisy skupují zahraniční investoři, kteří čekají, že zhodnocení koruny jim pokryje ztrátu, jíž nyní "dotují" rozpočet.

Po zvážení všech vlivů, které dostaly rozpočet do neuvěřitelných čísel, je téměř jisté, že se letos podobné překvapení konat nebude. Peníze z Evropy nepřijdou, protože většina resortů nebyla schopna vypsat programy a čerpat peníze. EET bude dál překonávat porodní bolesti. Dá se počítat jen s dalším růstem platů zaměstnanců a jejich počtu, což je třeba vidět na ministerstvu financí, které za Babišovy éry nabralo stovky lidí. Naopak úspory nejsou ve stylu této vlády a nelze čekat, že by se v rozpočtu objevily. Proto je plánovaný šedesátimiliardový schodek na rok 2017 až nepříjemně realistický.