Země kukuřicí, ocelí, škodovkami a ozubenými koly oplývající. A také vínem a pivem, jak jinak. Pětiminutový videoklip z produkce ministerstva zahraničních věcí a zaštítěný i Hospodářskou komorou, který má Česko vykreslit jako zemi šikovných lidí, je při zobrazování ekonomických motivů tradicionalistický víc, než je zdrávo.

Vyznění propagačního spotu vyslaného do světa krátce před Vánoci můžeme, i při vědomí banální skutečnosti, že žhnoucí ocel je pro kameru větší lákadlo než třeba fádní obrazovka vývojáře softwaru, brát jako nepříjemně výstižnou zkratku ukazující, proč česká ekonomika vyspělejší země dohání tak malátně. A to i v době, kdy se "kola výroby" točí naplno.

Co lze koupit za makroekonomický zázrak

Bráno podle hlavních ekonomických parametrů se Česko rychle mění v zemi zaslíbenou. Názorně to ukazuje "magický čtyřúhelník", velmi jednoduché vodítko dobře známé studentům ekonomie. Jeho cílem je přehledně ukázat, jak je hospodářská politika udržitelná a úspěšná v plnění základních cílů. Platí prosté: čím je plocha obrazce větší, tím je líp. A čtyřúhelník je tím větší, čím je menší nezaměstnanost, čím víc země vyváží, zvětšuje ho i cenová stabilita a samozřejmě hospodářský růst. Česko nyní exceluje ve třech ze čtyř základních kritérií. A ani ve čtvrtém si nevede v porovnání se sousedy špatně.

Popořádku: Nezaměstnanost je nejnižší v Evropě a klesala i na konci roku, kdy se obvykle křivka kvůli sezonním faktorům zvedá. I z centrální banky, která má jinak všechny důvody, proč dosažené tempo ekonomiky spíš podceňovat, zaznívají hlasy o dosažení přirozené míry nezaměstnanosti. Je zřejmé, že nižší hladina není dlouhodobě udržitelná.

Export nadopovaný uměle oslabovanou měnou láme historické rekordy. Hodnota vyvezeného zboží loni poskočila k nevídaným čtyřem bilionům korun (podíl exportu k hodnotě HDP tak šplhá k 90 procentům), a přestože se v prosinci tradičně více dováží, bude i výsledný přebytek rekordní.

A cenová stabilita? Ta už nemůže být lepší. Což lze brát opravdu doslova. Pokud by totiž inflace klesla na úrovně, které jsou podle učebnicové poučky lepší, bylo by to v očích expertů centrální banky horší. A jak čtenáři ekonomických novin dobře vědí, ČNB je proti takovému vývoji připravena zasáhnout a už tři roky to s pomocí nasazení virtuálních rotaček, jejichž protiinflační produkce již brzy překročí hranici bilionu korun, dělá.

Zbývá růst. Ten byl loni horší než v takřka zázračném roce 2015, ale vzhledem k nižším investicím státu není divu. A tradiční tahoun růstu, průmysl, čím dál silnějším nářkem "nejsou lidi" dává najevo, co je pro něj hlavní problém. Není, kdo by nové zakázky vyrobil. Nezaměstnanost je již zřejmě pod svou přirozenou úrovní, to už tady jednou zaznělo. Růst v dosavadní extenzivní podobě je vyčerpán. Přitom nejde jen o vysmívané montovny.

Pokrytectví verze 4.0

I vyspělejší výroba často naráží na limity stanovené vlastnickými vztahy a postavením českého závodu v "hodnotovém řetězci". I proto se u mnoha podniků slabší koruna ani náhodou plně nepromítla do marže a ziskovosti − a tedy ani do platů. Rychlé dohánění Západu se proto nekoná. Mateřská firma jednoduše české dcerce při první příležitosti přehodnotila cíle, často včetně ceny, za kterou kupuje.

Cestu z pasti nízkých mezd najde jen země, jejíž občané se umějí celoživotně vzdělávat. K tomu naše školství zrovna neinspiruje, což ukazuje i průzkum, podle kterého české děti chodí do škol nejméně rády. Smysl nedává ani záměr posílat víc dětí do učilišť. Těžko věřit, že podniky se opravdu připravují na další průmyslovou revoluci, když od státu chtějí, aby vychovával další pracovité ruce vhodné nejlépe k výrobnímu pásu.

Těžko také pomůže přehnaná orientace na technické školství, po níž volá průmysl. "Česká cesta" nebude fungovat ani tentokrát. Navíc je velebení technického školství pokrytecké. Při hovoru s českými průmyslníky totiž rychle zjistíte, že jejich potomci z velké většiny na technice nestudují.