Zdálky by se mohlo zdát, že jsou věci jasné a ministr zahraničí USA John Kerry je ve svém projevu pojmenoval správně. Palestinci přece musí mít také svůj stát. Jeruzalém ať je spojenou metropolí obou zemí. Izraelské osady, budované na územích Západního břehu, okupovaných od šestidenní války v roce 1967, jsou "překážkou míru". Což dává rozum: Jak by mohly být pro mír přínosné či alespoň neutrální, když Palestincům berou ten prostor, který má být jejich státem.

Zdálky to tak asi je, leč zblízka se věc jeví jinak. Do očí bije zejména zjevně bláhová představa, že by Jeruzalém mohl být spojenou metropolí − neboť jak by to přece asi fungovalo? Kdo by měl jurisdikci nad Zdí nářků, nejposvátnějším místem judaismu, která je přitom pouhých pár metrů od Chrámové hory, což je zase třetím nejposvátnějším místem islámu? Obě hluboce významná místa jsou tak u sebe, že tam ani žádnou hranici mezi nimi nelze vést. Toť třeba detail, na němž se zatím vždy vše formálně zadrhlo. Leč zatímco Izraelci umožňují muslimům Chrámovou horu navštěvovat a i spravovat, Židé by v opačném případě mohli na Zeď nářků dozajista jen vzpomínat. A mimochodem těžko se také domnívat, že by křesťané pak mohli také jako nyní bez problémů navštěvovat baziliku Božího hrobu, jež je vzdálená pár minut pěšky. Jestli někdo může zaručit, aby Svaté město zůstalo přístupné pro všechny, je to zhola Izrael. Přiznejme si to.

Ale hlavně: Palestinci mír s Izraelem nechtějí. Naskytla se jim k tomu už mnohokrát příležitost. Zmiňme památné dohody z Osla koncem 90. let, kdy byla izraelská vláda ochotná k obrovským ústupkům − tedy s výjimkou jeruzalémského Starého Města. Jenže Jásir Arafát vše potopil vzápětí poté, co dostal Nobelovu cenu za mír. Podobně pak ještě Palestinci mohli minimálně v letech 2000 a 2008 sednout ke stolu a jednou provždy ukončit éru násilí. Ale na Západním břehu úřadující palestinská gerontokracie nemá o smír s Izraelci zájem, o teroristickém hnutí Hamás vládnoucím v Pásmu Gazy nemluvě. Proto se dnes v Izraeli většina obyvatel kloní k názoru, že i kdyby osady byly pryč, stejně by z toho nic nebylo, protože Palestinci vlastně nechtějí nic než celé území Svaté země až k břehům Středozemního moře. Izrael je pro ně dobrý a akceptovatelný, jen pokud není. Výsledek nepřekvapí. Osady zůstanou. I proto, že pro Izrael jsou bezpečnostní nárazníkovou zónou v regionu, kde se to jen hemží dalšími nepřáteli a nyní i válkami.

Kerry v projevu také hájil to, že se USA zdržely práva veta v Radě bezpečnosti OSN minulý týden. Schválená rezoluce praví, že jsou židovské osady ilegální. Což tedy nyní poskytuje různým zemím právní podklad třeba pro bojkot ovoce a zeleniny, vypěstované právě v osadách. A že takové země jsou i v Evropě, třeba ve Skandinávii.

Samozřejmě nutno říct, že po čistě obsahové stránce je rezoluce navenek vyvážená, neboť tvrdě kritizuje palestinskou stranu, že ve školách systematicky pěstuje v dětech nenávist, a dokonce pojmenovává po teroristech ulice a náměstí. Jenže trest za to neumožňuje žádný. Reálný dopad bude tedy mít jen na izraelské zemědělce. Sečteno, podtrženo: USA v posledních více než třech desetiletích v Radě bezpečnosti takové rezoluce vždy vetovaly, teď se ale Barack Obama zjevně chtěl pomstít Benjaminu Netanjahuovi, izraelskému premiérovi, jenž jej ostře kritizoval za uzavření loňské protiatomové dohody s Íránem.