Dosud nikdy v historii nebyly úvěry na bydlení tak levné a dostupné. Větu, kterou hypoteční experti zcela vážně a po pravdě vyslovují už od léta 2012 s nezbytným dovětkem, že jde o poslední šanci k nákupu nemovitosti, zřejmě doopravdy slyšíme letos naposledy.

A právě to je důvod, proč se totálně proměnil trh s bydlením.

Fakt, že ceny stouply až o desítky procent, zaregistrovali všichni, kdo se tak nějak poohlížejí po nemovitostech. Lidé často přestali přepočítávat a zjišťovat, kolik stojí metr čtvereční − jediné, co je zajímá, je cena za celý byt.

Pětadvacetimetrové garsonky, jež by kdysi sloužily nejspíš jako pokojík pro služku, jsou tak třeba v Praze horkým zbožím, přestože cena tři miliony korun odpovídá japonské "krabicové" verzi luxusního bydlení.

V ceně do tří milionů se v širším centru Prahy prodá cokoliv.

Kupující vyhodnotili, že v tomto případě cena hypotéky odpovídá komerčně poptávanému nájemnému, a navíc mají pocit bezpečí, pocit, že mají vlastní majetek, o jehož potenciální prodejnosti v budoucnosti za lepší cenu jsou navíc bytostně přesvědčeni.

Levné hypotéky v kombinaci s nízkými úrokovými sazbami na všech typech vkladů také udělaly z nemovitostí velmi přitažlivou investici. I tady platí, že má nový majitel pocit bezpečně uložených peněz a ještě jistoty pravidelného výnosu.

To, že ve skutečnosti doteď nejvíce vynášejí byty za pár desítek tisíc v severních Čechách, kde mnohatisícové nájemné prostřednictvím dávek platí erár, není pro běžného "investora" střední třídy rozhodující. Ten naopak kupuje byty v ceně pár milionů, aby je pronajal za pár tisíc. Že by měl z nájmu pokrýt i uhrazení případných škod na svém i sousedově bytě, že i nový byt bude potřebovat minimálně facelift nebo celkovou plastiku za pár desítek až stovek tisíc korun dřív, než skončí hypotéka, nyní, při rozhodování o nákupu, neřeší.

Stejně tak se jen málokdo stará o to, kde vezme podnájemníky v desetimilionové zemi, kde 77 procent lidí už bydlí ve "vlastním" a zhruba milion se pohybuje na hranici chudoby, což je klientela pro drahé komerční nájemné v nových či rekonstruovaných bytech spolehlivě nepoužitelná.

Příběh o levných a dostupných hypotékách a o tom, že vlastnictví nemovitosti představuje "grunt", se Českou republikou šíří jako lavina. V kombinaci s varováním, že hypotéky budou dražší a méně dostupné, spustil boom takzvaných vynucených nákupů, kdy jsou lidé ochotni koupit prakticky cokoliv za jakoukoliv cenu.

A ještě mají pocit, že udělali dobrou investici, která jim zajistí klidné stáří majitele nemovitostí, což jim státní penze nikdy zaručit nemůže.

Pokud ovšem velcí developeři, kteří mají tu výhodu, že když zkrachují, nepřijdou o osobní majetek (a nezavřou je za podvod), chtějí zpátky svoje vlastní peníze (ne ty od banky) do tří let, znamená to, že investice do nemovitostí je sice výnosná, ale s časem také stále více riziková.

Kdokoliv, kdo nyní díky nákupu bytu na hypotéku uléhá ke klidnému spánku, by si měl vzít k ruce kalkulačku a počítat. Třeba: Kolik bych zaplatil za pronájem a ušetřil, kdybych neplatil hypotéku? Jak dlouho potrvá, než mi čistý pronájem od podnájemníka zaplatí bankovní úvěr? Jak dlouhý výpadek příjmů z pronájmu vydržím? A konečně, jsem ochotný podstoupit riziko, že nakonec budu muset dům nebo byt prodat i o třetinu levněji?