Pro sociální demokracii to byli parazité, pro pravicové strany pak v lepším případě ti, kteří pracují načerno, v horším neplatiči daní. Teprve současná koalice přinesla chytřejší zdůvodnění pro svá opatření, jež se nejvíc dotkla drobných podnikatelů. Vše se prý děje v rámci narovnání podnikatelského prostředí. Proto musí od ledna 2016 zhruba půl milionu firem a živnostníků vyplňovat kontrolní hlášení a od začátku prosince zhruba čtyřicet tisíc restaurací a hotelů vydávat účtenky přes systémy přímo propojené se servery ministerstva financí.

Polemizovat s bohulibými cíli je samozřejmě náročné, některým otázkám se ale člověk doteď nevyhne. Třeba co je přesně míněno narovnáním prostředí? Ano, všichni by měli platit daně. Nebo spíš všichni by měli platit daně podle platných zákonů. Česká republika není Irsko a nesídlí zde firmy jako Apple, aby vzbudila pozornost Evropské komise. Systém investičních pobídek a daňových prázdnin pro velké firmy, dotací pro malé a střední podniky a paušálů pro ty nejmenší podnikatele ale vytváří prostředí, které velice dobře umožňuje zcela legální optimalizaci daní, nebo lépe česky řečeno jejich neplacení. A s větším objemem peněz se optimalizuje lépe. Pokud politici tvrdí, že chtějí narovnat prostředí, je to podobné, jako kdyby tvrdili, že by bylo bezva, kdyby všichni lidé vypadali jako metr sedmdesát pět centimetrů vysoké a padesát kil vážící blondýny s velikostí poprsí 34 FF. Stejně reálný je požadavek daňové rovnosti pro všechny.

Z toho vyplývají i postihy, které by měly oddělit "shnilá" jablka. V praxi jde o neplatiče, kteří se nechají přistihnout, což nejsou nutně ti, kdo neplatí daně. Jde třeba o ty, kdo pošlou špatně vyplněné kontrolní hlášení. Nebo je pošlou pozdě, což je vždy vina podnikatele, přestože z nějakého neznámého důvodu doručení do datové schránky trvá déle, než když stejné formuláře roznášela na kole pošťačka. Pokutu musí samozřejmě dostat i ti, kteří nevystaví tu správnou elektronickou účtenku. Mimochodem, u všech těchto formulářů se předpokládá, že podnikatel má připojení k internetu a aspoň znalost počítačové techniky. Zákony, jež se týkají podnikání, ale nic takového nevyžadují.

Pro to všechno musela státní správa investovat do hlídacích systémů. Kolik konkrétně stojí kontrolní hlášení a evidence tržeb, není jasné, protože jde o komplexní systém zahrnující datové schránky, správu IT a vůbec čehokoliv, takže se dá vždycky tvrdit, že nějaký systém by stejně existoval, proto o nové náklady vlastně nejde. U podnikatelů jsou náklady jasné, ale ty zas nikoho nezajímají. A výsledek? Pokud podle známých údajů finanční správa objevila dvě stě karuselových podvodů na 2,35 milionu podaných hlášení (do září), potom jde o úspěšnost, která nedosahuje ani setiny procenta. Úspěšnost EET se zatím měří v počtu zavřených restaurací, údaje od starostů, živnostníků a finanční správy se nicméně rozcházejí, a to dokonce v řádech.

Boj proti daňovým únikům nesmí být likvidační pro ty, kdo podnikáním vydělají stejně, jako kdyby se nechali zaměstnat u kteréhokoliv z investorů, jenž do Česka přišel za levnou prací a daňovými výhodami. Kroky politiků, nejvíc postihující drobné podnikatele, ovšem působí, jako by nejvíc ze všeho dělali naháněče levné pracovní síly pro investory. V zájmu lidu.