Sedí na pohovce vedle nazdobeného sněhově bílého vánočního stromku, na zdi nad nimi visí v rámečku jejich svatební fotografie. Iráčan Firas Kamil a jeho manželka Noor Sabah Polusovi přiletěli do České republiky letos v březnu v rámci vládou podporovaného projektu, díky kterému u nás mělo získat azyl 153 pronásledovaných iráckých křesťanů.

Celým Českem sledovaný přesun, který organizoval křesťanský Nadační fond Generace 21, ale neskončil tak, jak měl. Ministr vnitra Milan Chovanec akci zastavil poté, co část Iráčanů utekla do Německa a další se vrátili domů.

Do Česka tak nakonec doputovalo jen 89 Iráčanů, z nichž 36 zůstalo dodnes.

Manželský pár a jeho dcery Rafa a Mariam jsou jedněmi z těch, kteří zůstali v Praze. Zdá se, že svého rozhodnutí nehledat domov a klid jinde v Evropě nelitují.

"Chtěli jsme mír a tady mír je. Nevidíme pro náš život žádný rozdíl mezi Českem a Německem, Itálií, Nizozemskem. Lidé jsou na nás milí, Česko se k nám zachovalo moc dobře, společnost nám nabízí vše, co potřebujeme," odpovídá plynulou angličtinou třiačtyřicetiletý Kamil. Česky už rozumí, ale kvůli přesnosti a omezenému času na rozhovor hovoří raději anglicky.

Imigranti v Česku

Iráčtí křesťané

Z 89 přicestovalých iráckých křesťanů jich nyní v Česku žije 36.

Jedna šestičlenná rodina odjela zpět do Iráku v září, naopak ve stejné době se jiné rodině do ČR vrátil nezletilý syn, který pobýval se strýcem v Německu.

Celkem 25 Iráčanů odjelo do Německa, kde větší část z nich dostala takzvaný církevní azyl. Nyní první tři z nich obdrželi oficiální státní azyl.

Osm Iráčanů se na vlastní žádost a náklady vrátilo zpět do Iráku.

Ministr vnitra Chovanec zastavil příjezd dalších iráckých uprchlíků (celkem jich mělo být 153) 7. dubna.

Dalších 16 Iráčanů se nejprve pokusilo odcestovat do Německa, ale Policie ČR jim to neumožnila a v následujícím týdnu (21. dubna) souhlasili s dobrovolným návratem
do Iráku.

Běženců ubylo

Výrazně vloni v Česku klesl počet zadržených uprchlíků ze Sýrie, Afghánistánu i Iráku.

Z loňských 2823 běženců za prvních devět měsíců na 393.

O azyl do listopadu požádalo 1371 lidí. Vloni to bylo přes 1500, v roce 2001 více než 18 tisíc.

Rodina žila v Kirkúku na severovýchodě země zasaženém válkou s Islámským státem. Kvůli křesťanské víře byli ještě ve větším nebezpečí než muslimští obyvatelé města.

"Bylo to stále vyhrocenější. Únosy křesťanů kvůli výkupnému byly běžné, unesli i otce mé manželky. Děti pak už nemohly do školy, cesta do ní byla nebezpečná," popisuje Kamil.

Ten na univerzitě v Tikrítu vystudoval stavební a počítačové inženýrství a v Kirkúku založil jednu z prvních internetových kaváren.

Od září už pracuje i v Praze jako IT technik ve společnosti Semantic Visions. Manželka nastupuje do zaměstnání od února, bude pomocnou kuchařkou ve školní jídelně.

"Je to tu velmi pěkné, jsme spokojeni," uvádí také jeho žena, které se však prý přece jen více než manželovi stýská po širší rodině, kterou nechala v Iráku.

Zatímco dospělí se hovořit česky ostýchají, s jejich dcerami, obě chodí do katolické Základní školy svaté Voršily, je to jiné.

"Nejvíc mě baví chemie a vaření," říká patnáctiletá Rafa. "A už tady mám dvě kamarádky, Klárku a Marušku," dodává s úsměvem.

U desetileté Mariam, které říkají Mimi, se zdá, že by mohla vyjmenovat celou třídu.

"Domča, Sofinka, Alžbětka…," vypočítává jednu kamarádku za druhou s výslovností, která se od českých vrstevnic vůbec neliší.

"Školy tu máte skvělé, učitelé se o děti opravdu starají, to se s Irákem vůbec nedá srovnat," poznamenává Kamil.

Rodina žije v bytě v horním patře domku pražského teologa a publicisty Dana Drápala, který byl jedním z organizátorů akce Generace 21. V podobných podmínkách, vždy s patronací někoho z křesťanské komunity, žijí v Praze ještě další čtyři irácké rodiny, celkem je to 22 lidí. Další tři rodiny, dohromady 14 iráckých křesťanů, žijí v Českém Těšíně, kde o ně pečuje Slezská diakonie. Ta jim sehnala byty od soukromých vlastníků a nově i práci.

"Od 1. ledna všichni, kromě jednoho muže, který už pracuje ve stolařské dílně, nastupují k nám do čety pomocných prací," uvádí ředitelka Slezské diakonie Zuzana Filípková.

Z Drápala je cítit, jak ho mrzí, že akce nedopadla tak, jak bylo plánováno. "Od těch, kteří odešli do Německa, to bylo sobecké, zkomplikovali život ostatním. Psal jsem jim tehdy v arabštině dopis, odrazoval je, připomínal, že je sleduje celá republika. Ale oni nebyli schopni zvážit důsledky, to mě na nich mrzí, zejména kvůli ostatním," říká.

Další desítky lidí, kteří spoléhali na přesun do Česka, totiž v Iráku prodaly svůj majetek a odhlásily děti ze škol. Po předčasném ukončení projektu se tak dostaly do ještě svízelnější situace, než v jaké byly předtím.

Drápal ale připomíná, že se desítky lidí povedlo zachránit a pomoci jim. "To přece není tak málo," podotýká. Kdyby však podobnou pomoc chystal dnes, šel by na to jinak. "Měli jsme pocit, že bude správné jim dát vybrat, ale chtělo to hned vytipovat farnosti a rodiny, které by jim v začátku pomohly."

Kromě velmi sledovaného příjezdu devíti desítek Iráčanů byl jinak český rok s uprchlíky velmi poklidný. V důsledku antiislámských projevů mnoha českých politiků v čele s prezidentem Milošem Zemanem a praxi umísťování uprchlíků do detenčních zařízení, nelišících se od vězení, má Česko mezi běženci velmi špatnou pověst, takže se mu vyhýbají.

Značnou roli sehrála i opatření na balkánské trase, například postavení plotu na hranicích Maďarska či uzavření tranzitní trasy na hranicích Makedonie.

Zásadní byla dohoda EU s Tureckem, která od března umožnila navracet všechny nelegální migranty z řeckých ostrovů zpět do Turecka.

Za letošních prvních devět měsíců tak policie v Česku odhalila 4146 nelegálně pobývajících cizinců, což je o 3055 méně než za stejné období vloni. Nejvíce z nich bylo Ukrajinců. Třeba uprchlíků ze Sýrie přišlo vloni 1920, letos už pouze 144.