Muži ve stříbrných žáruvzdorných oblecích a kuklách přihazují do pece uhlí, až z ní šlehají modré plameny. Uvnitř se taví měď a cín na zvonařský bronz. Až se jeho teplota vyšplhá na 1200 stupňů a zbarví se do ruda jako láva, přijde jeho čas.

Muži ve stříbrném ho opatrně, co možná nejrovnoměrněji vlijí do připravených hliněných forem umístěných ve slévárenském písku.

Uvnitř dílny v Brodku u Přerova, v jednom z posledních zvonařství v Česku, vládne horko a mírný neklid. Blíží se jedna hodina po poledni, což bývá zpravidla čas hlavní desetiminutovky dne − právě se schyluje k odlévání.

"Vždycky je to nový okamžik, pokaždé je to jiné," popisuje Leticie Vránová-Dytrychová, která zvonařskou dílnu nyní vede. Týdně vyrobí kolem šesti velkých zvonů do kostelů nebo třeba radničních věží, hasičských zbrojnic, památek nebo pro soukromníky. Putují třeba i do Japonska, Spojených států nebo Ruska.

Teď mají navíc v Brodku napilno, odběratelé chtějí mít hotovo do Vánoc.

Zbývá vám ještě 90 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se