Ta změna! Ještě před půlrokem dával rozhovory, které vyznívaly poněkud temně. Ani dnes se nenechá manipulovat k naivnímu životnímu nadšení, ale vypadá dobře: jeho figura snese sérii fotografií v černém nátělníku, trpělivě pózuje i na mraze a nedá na sobě znát nepohodlí. Je ochotný a otevřený. Od dramatické zdravotní příhody se závažnými následky pro tělo i mysl, jíž byla prasklá aorta, uplynuly na počátku prosince čtyři roky. Tomu, kdo jej předtím neznal, však může někdejší Michal Viewegh v tom dnešním, melancholičtějším, prosvítat. Zdá se, že je v Sázavě, v jakémsi "sídle rodu Vieweghů", spokojený.

Váš poslední román, který se jmenuje Melouch, mi udělal jakousi mimoliterární radost. Zdál se mi hravý, poťouchlý, nabyla jsem z něj dojmu, že se vám po událostech z posledních let zase daří. Daří se vám doopravdy?

Z románu o gigolovi a nájemném vrahovi na vás jde životní pohoda?