Dělat rozhovor s manažerkou Jenny Lay-Flurrieovou je zvláštní zkušenost: když pokládáte otázku, nedívá se na vás, ale na kolegyni sedící vedle, která pro ni tlumočí do znakového jazyka.

Britka Lay-Flurrieová nastoupila do ústředí Microsoftu v roce 2005 a postupně ztratila sluch. Dnes v ústředí firmy v americkém Redmondu zastává funkci, která je do češtiny těžko přeložitelná − je výkonnou ředitelkou pro přístupnost (Chief Accessibility Officer). "Mnoho lidí to mate, protože mám britský přízvuk, ale já opravdu neslyším," říká s omluvou.

HN: Jak jste se ke své nynější roli v Microsoftu vlastně dostala?

Když jsem přišla do Microsoftu, moje práce tehdy nijak nesouvisela s dnešní rolí. Ale s tím, jak se můj sluch rapidně zhoršoval, jsem začínala mít potíže v práci a chtěla jsem vědět, zda a jak to budu vůbec zvládat. Tak jsem se v té době přidala ke skupinám lidí s postižením, už v té době tuto komunitu tvořilo asi šest skupin, dnes jich je dvanáct. A v té době byl Satya Nadella patronem té naší skupiny, ještě než se stal generálním ředitelem. Už tehdy Nadella mluvil o myšlence dát lidem díky technologiím možnost dokázat víc, a to znělo logicky zejména pro nás. Nakonec to definovalo misi celé firmy.

Jenny Lay-Flurrieová

Narodila se v Británii, studovala hudbu. V ústředí Microsoftu v USA pracuje od roku 2005, původně měla na starosti vztahy s velkými klienty, například s T-Mobilem. Když ztratila sluch, začala se angažovat v zaměstnaneckých skupinách pro handicapované. Letos v lednu se stala výkonnou ředitelkou pro přístupnost.

HN: Většinou si lidé myslí, že handicapovaní představují jen malou část společnosti. Mohu namítnout, že je příliš složité kvůli tomu přizpůsobovat software…

Na světě je asi jedna miliarda lidí se zdravotním postižením. Z toho je asi 380 milionů lidí neslyšících a asi stejný počet lidí nevidomých. To není malá demografická skupina. I to jsou naši zákazníci. V USA je u lidí s postižením dvojnásobná míra nezaměstnanosti než u normálních lidí. Takže dát těmto lidem příležitosti pomocí technologie opravdu potřebujeme.


HN: Co tedy přesně znamená termín "přístupnost"?

Jde o to, vytvářet technologii, která dává nové možnosti všem lidem. Vezměte si třeba diktafon, který právě používáte: hluchý student ho může použít k tomu, že si nahraje přednášku, a pak mu ji někdo přepíše. "Přístupnost" je ale něco víc: třeba hlasový asistent, v případě Microsoftu aplikace Cortana, která rozezná hlas a mluvenou přednášku rovnou přepíše. Také je to dobré pro ty, kteří nemohou používat ke psaní ruce. Ale ve výsledku je taková technologie dobrá pro všechny − nemusíte psát textovku, když řídíte, stačí ji nadiktovat. "Přístupnost" je tedy nejen záležitost lidskosti, ale také toho, čeho jako společnost chceme dosáhnout. A nezapomeňte, že funkce softwaru jako například zvětšení písma nebo barevné motivy plochy − to všechno vzešlo z myšlenky přístupnosti.

HN: Takže má vaše práce pak i širší dopad na výsledné produkty Microsoftu?

Ano. Koneckonců, hraje tu také roli demografický vývoj a stárnutí uživatelů počítačů. Například moje maminka používala všechny možné druhy brýlí, zvětšovací lupu, nakonec používala i vozík, ale asi by o sobě neřekla, že je invalida. Je naprosto logické a přirozené, že technologie musíme udělat jednoduché, aby je lidé mohli používat k tomu, k čemu je potřebují.

HN: Takže jak funguje váš tým?

Máme v týmu lidi s různými odbornostmi a zaměřením − odborníky na technologie, ale i se zaměřením na nábor, vzdělávání a trénink. Velký prostor pro naši práci je v tom, že se podílíme na vývoji OpenOffice 365. Teď, když se tento software aktualizuje každý měsíc, je tam hodně práce na nástrojích, jako je čtečka obrazovky nebo zvětšení kontrastu. Ale zabýváme se také tím, jak zlepšit nábor nových zaměstnanců s postižením. Mým cílem je udělat z přístupnosti trvalou součást firemní kultury. Nejlepší způsob, jak to udělat, je mít lidi s handicapy přímo ve firmě. Jeden z projektů, který nás právě teď hodně zaměstnává, je program pro lidi s autismem. Tyto lidi máme u nás déle než rok, hodně se tím učíme, ale už máme i hodně úspěchů.

Slepí a neslyšící v Microsoftu: lepší programy pro všechny. Přístupnější software pomůže v budoucnu i seniorům - čtěte ZDE

HN: Takže se nejedná jen o lidi s fyzickým postižením?

Ne, nejedná. Osmdesát procent lidí s autismem nemá podle odhadů práci nebo je mimo adekvátní pracovní zařazení. Tady leží ladem strašně moc talentu.

HN: V čem konkrétně je vidět váš příspěvek do stávající podoby Windows a Office?

Hodně se soustředíme třeba na barevné motivy, kontrast. Ale je i funkce "Kontrola přístupnosti dokumentu". Máte třeba prezentaci a chcete si ověřit, zda má patřičné parametry přístupnosti pro všechny. Když prezentujete, vlastně ani nevíte, jestli někdo v místnosti nemá nějaké postižení. Software sám upozorní na to, že například obrázkům chybí popisky, takže pro slepce, který použije čtečku textu, to nebude jasné. Jindy zase lidé ve firmách posílají reporty s barevným označením, ale neuvědomují si, že někteří lidé barvy prostě špatně rozeznávají. A pak už odlišné označení znamená obrovskou změnu. Jen od té doby, co jsme tlačítko kontroly přístupnosti umístili na hlavní lištu, se používání zdvojnásobilo, ztrojnásobilo. A dostáváme zpětnou vazbu i od běžných uživatelů, že teď lépe vědí, kde co mají, v dokumentech méně hledají, protože jsou lépe popsané. I esteticky to začalo být mnohem lidštější a přístupnější.

Hlavně ale potřebujeme zpětnou vazbu od komunity lidí s postižením.