Nejtrefněji vystihl nevýhody premiérské funkce ve Francii Jacques Chirac, který kdysi řekl, že v paláci Matignon každý den létají průšvihy v hejnech, a pokud se je vůbec daří řešit, zásluhy automaticky patří šéfovi, tedy hlavě státu. Proto je premiérů, kteří se za poválečné V. republiky dokázali vyhoupnout o stupeň výše, pomálu, přesně řečeno dva, Georges Pompidou a právě Jacques Chirac.

Proč tedy prezidentskou kandidaturu ohlásil zrovna dosavadní premiér Manuel Valls, kterého kritici označují za klon jeho dosavadního šéfa, propastně nepopulárního Francoise Hollanda? Samozřejmě kvůli ambicím, protože který premiér by nedoufal v další postup. Hlavní potíž je, že vozidlo, kterým Manuel Valls vyrazil na cestu do Elysejského paláce, je ve zbědovaném stavu. Prezident Hollande, který ohlásil, že se příští rok na jaře již nebude ucházet o druhý mandát, měl jeden, možná jediný důležitý klad, dokázal udržet vládní levicový tábor pohromadě. Když nyní vyklidil pole, lednové socialistické primárky se hrozí zvrhnout v bratrovražedný souboj, který bude ještě ostřejší, než zažila letos v listopadu tradiční pravice. Ta se však za svým vítězem, Francoisem Fillonem, spořádaně seřadila.