Zapomeňte vše, co jste se naučili o opeře. Národní divadlo uvádí Reichovo dílo Three Tales

Dirigentovi Marku Ivanovićovi bylo šestnáct let, když poprvé slyšel nahrávku Stevea Reicha. Tehdy se Ivanović snažil prorazit jako skladatel a soudobá hudba mu nic neříkala. Dokud nezaslechl Reicha. "V tu ránu mi to v hlavě seplo. Bylo to moderní, ale čisté, zajímavé," vzpomíná na svůj první dojem.

Teď, ve svých čtyřiceti letech a s pozicí předního tuzemského dirigenta, se Ivanović na Nové scéně Národního divadla chystá uvést Reichovu operu Three Tales. Premiéru bude mít tuto sobotu, v prosinci proběhnou dvě reprízy.

Takzvaná videoopera Three Tales do značné míry překopala podobu žánru. Kombinuje pěvecké výkony s hrou komorního ansámblu, předtočenými zvukovými stopami i videoprojekcí − výsledek tak představuje syntézu tradičních i moderních postupů.

Přestože Reich operu složil v roce 1997, její téma je dodnes aktuální. Odkazuje na tři okamžiky z 20. století − katastrofu německé vzducholodi Hindenburg v roce 1937, testy jaderných výbuchů na tichomořském atolu Bikini ve 40. a 50. letech a naklonování ovce Dolly, k němuž došlo v 90. letech. Skladatel Reich z těchto událostí stvořil operu zabývající se tím, jak technologie poznamenala lidstvo.

"V době mobilních telefonů a internetu je technologie tak všudypřítomná, že si už ani neuvědomujeme, jak jsme na ní závislí," říká Ivanović. "Ale minimálně tyto události dokazují, že technologický vývoj též klade zásadní etické otázky. Na ty se inscenace zaměřuje," dodává.

Zapomeňte vše, co jste se naučili o opeře

Další 2
fotografie

Letos osmdesátiletý Reich je bytostně americkým skladatelem, hudba z opery Three Tales nicméně odkazuje na Leoše Janáčka. "Oba ve svých skladbách pracovali s mluveným slovem. Janáčka však víc zajímala pocitová stránka jazyka, kdežto Reich se zaměřil na melodie a převáděl je do řeči nástrojů," popisuje dirigent.

Tuto techniku Reich prvně použil v opeře The Cave, kterou letos v říjnu uvedl festival Janáček Brno. Opera Three Tales vznikla o pět let později. Někdy je v ní mluvené slovo uměle natolik prodlužované, až z něj vznikají dlouhé tóny nebo rovnou rytmické figury. "Posluchač má pocit, jako by se zastavil čas. Dává mu to příležitost přemýšlet nad tím, co opera říká," tvrdí Ivanović.

Reich operu složil pro pět pěvců, čtyři perkusisty, dva klavíristy a smyčcové kvarteto. Všichni musí hrát synchronizovaně s videoprojekcí vytvořenou Reichovou manželkou Beryl Korotovou. Na plátně se střídají jaderné výbuchy, hořící zepelín Hindenburg nebo záběry vědců hovořících o tom, jak by šlo naklonovat nadčlověka.

Ivanović, jenž operu v Národním divadle hudebně nastudoval, ví, jak je těžké Three Tales provést. Dirigent a někteří perkusisté musí mít při provedení sluchátka, aby jasně slyšeli často nepatrnou změnu rytmu.

Instrumentalisté leckdy hrají linky, které jdou spíše proti sobě, než že by zněly unisono. A hlasové party jsou natolik komplexní, až pěvci nemají čas slova emotivně zabarvovat. Stručně řečeno − kdo se pustí do inscenace Three Tales, musí zapomenout vše, co se naučil o tradiční opeře.

"Jsem spíš trenér než dirigent," glosuje svoji roli v inscenaci Ivanović. "Mohu ovlivnit výslovnost nebo dynamiku skladby, ale jinak se pevně držíme not. Hudebníci své nástroje používají velmi neobvyklými způsoby. A pěvce jsem musel přesvědčit, aby nepoužívali vibrato. Pro všechny z nás to byl nový zážitek," popisuje.

Což mělo dopad i na to, jak inscenace vznikala − Ivanović nejprve uspořádal samostatné zkoušky s pěvci, smyčcovým kvartetem i s perkusisty, než začali zkoušet společně.

Od svého uvedení ve Vídni roku 2002 opera Three Tales sklízí pozitivní ohlas. Například vlivný kritik Alex Ross z časopisu New Yorker psal o tom, jak sugestivní hudbu a záběry nemohl vyhnat z hlavy ještě několik dnů.

Marko Ivanović doufá, že podobně silný zážitek budou mít také posluchači pražské inscenace. "Reichova hudba člověka uvádí až do hypnotického stavu a klade před něj velmi závažná témata. Jen už neříká, co si myslet. Postavit se k nim musí každý sám," dodává dirigent.