Teoretická fyzika se dívá na civilizace podle toho, jak umí nakládat s energií. Civilizace typu jedna dokáže využít veškerou energii své vlastní planety. Civilizace typu dvě dovede sklidit veškerou energii své nejbližší hvězdy, tedy v našem případě Slunce. Civilizace typu tři je pak schopná manipulovat energií celé galaxie (v našem případě tedy Mléčné dráhy). To je mimochodem zhruba kadence energie, kterou je potřeba na takové ty legrace kolem ohýbání časoprostoru a tak. My jsme civilizace typu nula.

Co to má společného s ekonomií či hospodářskou politikou? Přechod civilizace z typu nula na typ jedna je mezi fyziky považován za civilizační filtr. Civilizační filtr je termín, kterým se vysvětluje Fermiho paradox. Fermiho paradox se podivuje nad tím, jak je možné, že nad námi nelétají desítky cizích civilizací. Jak je to možné, když jsou všude kolem mi­liony a miliony exoplanet, jež splňují podmínky k zrození života, a když je náš vesmír tak starý, že měl ve srovnání s relativně mladičkou Zemí miliardy let na vytvoření pokročilejší civilizace, než je ta naše? Vysvětlení může být v tom, že lokální civilizace typu nula různé možné civilizace nepřežily, protože se prostě, řečeno moderně, vyhejtovaly.

Zbývá vám ještě 70 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se