Rozhodujícími tématy předvolební kampaně ve Francii jsou, jako zpravidla všude jinde, ta domácí. V daném případě mohou mít zásadní význam pro celý kontinent. Jako prezidentský kandidát vzešel z primárek gaullistické pravice překvapivě bývalý premiér Francois Fillon s programem, který je ekonomicky výrazně liberální a ve společenských otázkách silně konzervativní a vstřícný vůči zájmům putinovského Ruska.

V obou případech jde de facto o reprízu roku 2007. Tehdy prezidentský kandidát tradiční pravice Nicolas Sarkozy sliboval zásadní hospodářské reformy, kterými hodlal oživit domácí přeregulovanou ekonomiku, a zároveň přebíral mnohé z rétoriky předsedy a zakladatele Národní fronty Jeana-Marii Le Pena. S tímto programem zvítězil, ale ze zásadních reforem se prosadily jen části. Vysvědčení přišlo o pět let později při prezidentských volbách, které se staly referendem, v němž uspěl reprezentant levice Francois Hollande, na něhož by si o pár měsíců dříve vsadil málokdo.