"Lásko! Válka je holka moje, s ní se miluji, když noci si krátím," zpíval Karel Kryl v písničce, kterou jsme před Listopadem znali jako "Pár zbytků pro krysy". To byl úvodní verš, jenž pokračoval: "... na misce vod guláše./ Milostný dopisy s partií mariáše. / Před cestou dalekou zpocený boty zujem./ A potom pod dekou sníme, když onanujem.../".
Vojna není nic příjemného a lidé před její "romantikou" většinou prchají. Přesto je občas nezbytná, jde-li o obranu svobody a důstojnosti.
Myslí si to i čeští dobrovolníci z naší reportáže, kteří se dnes hlásí do "služby vlasti", mysleli si to i příbuzní námi zpovídaného sociologa Michaela Smithe. Ti totiž zažili válku velmi zblízka, ve Vietnamu.
A myslel si to i Václav Havel, jenž na nás hledí z obálky ega! tak, jak ho namaloval Tomáš Císařovský. Havel kdysi pacifismus glosoval jako lhostejnost a "apatii ke zlu". Ale někdy se do mysli přikrade ještě jedna úvaha: Co je vlastně větší zlo? Možná by to chtělo dalších pár slok od Karla Kryla.
