Těžko dnes odhadovat, jak vstoupí premiér a předseda ČSSD Bohuslav Sobotka do dějin novodobé české politiky, jednu anekdotu mu ale už ze štítu nikdo neodpáře. Provádět inspekci svých ministrů, při níž jednomu z nich řekne, že "kdyby neexistovala koaliční dohoda, určitě by ho vyhodil", to už chce silnou náturu. Každému průměrně inteligentnímu člověku dojde, že se takovými výroky, které nedoprovází žádná akce, premiér zesměšňuje. Premiér Sobotka to možná považuje za silné politické gesto, které by snad mělo nejen odradit politické soupeře, ale i nalákat nové voliče, opak je ale pravdou.

Anekdota míří k jádru věci. Odhaluje souvislosti, které obvykle nejsou tak viditelné. Uvádí příklad, který je obecnějšího charakteru než událost sama. V tomto případě je to slabost premiéra, který v předsmrtné křeči, ohrožován soupeři i spolustraníky, neví dost dobře, co udělat, aby všechny přesvědčil, že je mužem na svém místě. Chce na poslední chvíli ukázat, že JE premiérem, i když všichni už dávno vědí, že NENÍ a vlastně skoro nikdy nebyl. Než být premiérem kontrolorem, který nesmí nikoho vyhodit, pak raději kontrolorem nebýt.