Známe jej už hlavně jen z překrásných fotografií. Barrandov je úzce a hluboce spjat s identitou rodiny Havlových a prvorepublikové podnikatelské, politické, kulturní a architektonické elity. Když se na torza teras díváme dnes, vidíme pořád ještě stopy, ale i důkazy nenápadně nápadného půvabu meziválečného kapitalismu. Takoví jsme byli!

Věž slavné restaurace můžeme považovat za symbol odvahy, která jako maják osvětlovala reflektory okolí. Tamní podniky byly pokládány za jedny z nejpozoruhodnějších v celé Evropě, srovnatelné s nejlepšími francouzskými nebo švýcarskými, o německých ani nemluvě.

Prolog

To, že se ostroh nad Vltavou jmenuje Bar­randov, je zásluha Václava Marii Havla. To on se stal hlavním hrdinou barrandovského budovatelského příběhu, který nás nepřestává fascinovat: je v něm cosi osudového, něco, co vypovídá o našich dějinách uplynulého století, ale vlastně i o současnosti. Ostatně, bez Václava M. Havla by vůbec bylo ledasco jinak. Byl to přece on, kdo zplodil a vychoval budoucího prezidenta, který své zemi alespoň načas vrátil její důstojnost. Jeho nejstarší vzpomínky se vážou k roku 1907, na jaře, kdy je mu devět a plaví se s tatínkem Václavem Havlem, který právě začíná stavět Lucernu, první železobetonovou budovu v Čechách, po Vltavě parníkem.

Tehdy se ono místo strmící nad řekou nazývalo Habrová. V knize Mé vzpomínky o tom napsal: "Potom jsme na těchto skaliskách hledali trilobity, a když jsem tam kladívkem rozklepával zvětralou horninu, nemyslel jsem na to, že toto místo v budoucnosti nadlouho upoutá můj zájem, že bude dějištěm mých snů i houževnaté práce. Netušil jsem, že se tyto končiny hluboko zapíší do mého života i do života mého bratra. Tehdy v ten jarní den roku 1907 jsem nepomyslel, že toto nehostinné okolí Prahy se jednou mým přispěním stane význačným pražským vyhlídkovým sídlištěm a že jméno Barrandov bude i jinou formou uctěno. A že ti malí trilobitci se stanou odznakem nové čtvrti."

Inspirace

V roce 1924 se Václav M. Havel vypravil na poznávací cestu po Spojených státech. Kdo chtěl získat přehled o nejnovějších trendech, musel do Nového světa a to platilo stejně tehdy jako dnes. Byla to svého druhu stáž, povinnost. Těm méně odvážným stačila Paříž, ti odvážnější chtěli vidět epicentrum novosti a modernosti. Zavítal také do Kalifornie, do San Franciska, kde mu na jeho západním okraji učaroval takzvaný Cliff House, dům na útesu, který strměl jako zvláštní maják nad rozbouřenými vlnami Tichého oceánu.

Havel poznal už čtvrtou stavbu (neoklasicistní), která na něm od poloviny 19. století vznikla. Před ní se všichni obdivovali budově připomínající romantický viktoriánský hrad s trojicí věží, která jako by vypadla z animovaných filmů Walta Disneyho. Ona však byla starší! Přes svou výstřední polohu nad oceánem dokonce přežila ničivé zemětřesení v roce 1906, ale o rok později podlehla požáru. Mimochodem, rocková skupina Blue Öyster Cult ji zvěčnila na obalu svého alba Imaginos.

Václava M. Havla však kromě toho, jak přesně a odvážně byl Cliff House usazen do terénu, zaujalo také to, že prakticky hned pod ním byl rozlehlý areál se šesti bazény − takzvané Sutrovy lázně − jež s nadšením využívali sanfranciští výletníci. Nadaný stavební podnikatel v této funkční, ve své podstatě symbiotické sestavě viděl potenciál.

Osídlení

Po návratu si začal plnit svůj sen. Nechtěl zůstat pouhým synem významného otce, který patřil k pražské podnikatelské špičce. Rozhodl se, že osídlí Habrovou. K tomuto rozhodnutí jej vedla vize, že by mohlo jít o komerčně zajímavý projekt, jenž by zároveň obohatil Prahu o atraktivní lokalitu, jaké nebylo dosud rovno. Za to, že měl úspěch, mohlo nejenom jeho nesporné vizio­nářství, ale stejnou měrou i to, že se obklopil správnými lidmi.