Z české politické reakce na vítězství Donalda Trumpa v prezidentských volbách se chvílemi zdálo, že šlo o české, nikoliv o americké volby. Prezident Miloš Zeman se neváhal k Trumpovi přichýlit poněkud nevhodným oslavným a zároveň sebevzhlíživým dopisem, v němž o Trumpovi mluvil jako o mimořádné světodějné síle, k níž se sám přirovnal označením "český Trump". Jeho předchůdce Václav Klaus se k Zemanově oslavě připojil a spolu s dnešní hlavou státu připomněl, že konečně i v Americe zvítězili obyčejní lidé, kteří to nandali namyšleným elitám a proradným médiím. Společně pak vyjádřili naději, že podobná bouře snad brzy čeká i Českou republiku.

Oba prezidenti − bývalý i současný − tak víceméně otevřeně zvyšují svou významnost a velikost tím, že se považují za součást světového proudu "hnutí zdravého rozumu" vedeného Donaldem Trumpem, který má být zbraní proti technologům moci podporovaným médii. Není to nebezpečné jen z hlediska politické pověsti těchto dvou mužů a jejich duševního zdraví. Ohrožuje to i českou společnost jako celek.