Jaké knihy teď máte na nočním stolku?
Nahoře mám knihu od Jeana-Michela Guenassii Nezmar a pod ní jeho další knihu Stoprocentní riziko. Je to proto, že mě loni okouzlil jeho Klub nenapravitelných optimistů a o trochu méně, ale přece jen také Vysněný život Ernesta G. Klub nenapravitelných optimistů, vyprávěný čtrnáctiletým pařížským klukem, mě přivedl do roku 1960, kdy mi taky bylo čtrnáct. Až neuvěřitelně blízká atmosféra zemí tehdy tak vzdálených a tak blízké pocity kluka, který vyrostl v úplně jiných souvislostech.
Máte kromě Guenassii další oblíbené autory?
To se hodně mění v čase. Ve dvaceti to byli Josef Škvorecký a Rainer Maria Rilke. Ve třiceti Gabriel García Márquez. Později Wiliam Faulkner, Isaac Bashevis Singer a Saul Below. A také Max Frisch. Pořád ale, už od dospívání, mám moc rád Karla Čapka a Jiřího Suchého.
Kterou knihu si ještě určitě musíte přečíst?
Kouzelný vrch od Thomase Manna. Zatím jsem se na to necítil dost zralý. A znovu Franze Kafku. Jeho knihy jsem naopak četl v době, ve které jsem na ně nebyl dost zralý.
Řada lékařů nemá ráda beletrii vycházející z jejich profese ani biografie kolegů. Jak jste na tom vy?
Čtu rád autobiografie českých lékařů. Jsou pochopitelně velmi subjektivní, ale představují výpověď. O konkrétním člověku a jeho době. Zcela jistě je však člověk musí číst s určitým odstupem.
Kterou autorku byste rád pozval na sklenku?
Rád bych si u vína popovídal se třemi autorkami knih pro děti. Jednu jsem měl rád, když jsem byl malý, totiž Selmu Lagerlöfovou (a její Podivuhodnou cestu Nilse Holgerssona Švédskem). Švédku Astrid Lindgrenovou mám rád proto, že zpříjemnila dětství mnoha dětem, včetně mých. A k nim bych ze stejného důvodu pozval i Joanne Rowlingovou. S tou bych ale rád mluvil i o psychiatrii.
A s kterým autorem byste se nebál strávit desetihodinový let? Anebo byste si troufl i na pobyt na opuštěném ostrově?
Moc rád bych se v letadle posadil mezi Petra Šabacha a Jaroslava Veise a povídal si s nimi o našich pocitech i našich příhodách. Jak z doby, když nám bylo šestnáct, tak z doby současné. Na ostrově bych ale rád ztroskotal, když už bych musel, s Markem Váchou. Nejenže píše zajímavé knihy, ale je také kněz a skaut. Dovedl by se rovně dělit o vodu i jídlo. A uměl by rozdělat oheň. A dobře by se s ním povídalo. O vesmíru, evoluci a Bohu.
