Měřit se s Německem nemá smysl. Laťku si možná klademe příliš vysoko, říká šéf českého Aspen Institutu

Některé průzkumy malují situaci v Česku mnohem černější, než ve skutečnosti je. Lidé se odklánějí od některých institucí, jako jsou třeba tradiční politické strany, ústavní systém ale tuto krizi ustojí, myslí si výkonný ředitel Aspen Insitutu Prague Jiří Schneider. Volba Donalda Trumpa americkým prezidentem podle něj potvrzuje, že mezinárodní politika prochází zemětřesením.

HN: Ze studie vašeho institutu vypracované u přiležitosti dnešní konference Kam kráčíš, Česko vyplývá, že se máme poměrně dobře. Jak si stojíme ve srovnání s ostatními zeměmi ve střední Evropě, například se státy visegrádské čtyřky?

Hodně záleží, s kým se porovnáváme. Ve srovnání s Polskem, Maďarskem nebo Slovenskem na tom rozhodně nejsme vůbec špatně. Naše frustrace a špatný pocit ale někdy pramení z toho, že se, ať přiznaně, či nepřiznaně, pořád porovnáváme s Německem. Zpráva ekonomické skupiny v naší studii správně říká, že předpoklad o dohnání Německa je vlastně nesplnitelný úkol. Jakkoli jsme s Německem provázáni, nikdy v minulosti jsme nebyli na jeho úrovni. Možná si klademe laťku příliš vysoko a neuvědomujeme si, jak velmi už jsme se k Německu přiblížili a že nás to staví z hlediska prosperity a kvality života někam mnohem dál, než dřívější generace vůbec doufaly.

HN: Nespokojenost, nebo až frustrace vyplývá z některých výzkumů veřejného mínění. Do jaké míry je to věrné zrcadlo reality?

Dotazování jsou ošidná. Není možné na ně stoprocentně sázet, často se používají trochu účelově. Když jste se v posledních letech podíval na výzkumy o vnímání korupce a porovnal je s tvrdými daty, vnímání bylo daleko horší než skutečnost. Propadali jsme se v některých žebříčcích, bylo to až takové flagelantství. Při pohledu do médií a na politickou diskusi máte pocit, že žijeme ve velmi ohroženém světě, že nám hrozí spousta bezpečnostních rizik. Pak dostanete do ruky výzkum, který vám říká, že Česká republika najednou vyskočila z hlediska pocitu bezpečí, který je definovaný běžnými parametry, na první místo. Je třeba si položit otázku nad těmi zarážejícími rozdíly. Někdy dopadneme v tabulkách velmi špatně a pak zjistíme, že bychom tak dopadnout nemuseli. Že je to jenom proto, že si něco myslíme. Stojí za to, postavit si všechno do nějakého celkového obrázku, podrobit to kritickému zhodnocení. Například my v Aspenu sice vycházíme z žebříčků, ty jsou ale podnětem k doporučení, co se dá udělat snadno, aniž by to znamenalo velkou reformu, aby země a její obyvatelé mohli prosperovat.