Sobotkův poslední tanec na niti

V politice často platí, že to, co vás vynese na vrchol, vás také nakonec zničí. Je to hezky vidět na českých premiérech. Jiří Paroubek začal jako rozjetý buldozer, aby posléze skončil jako buldozer zapadlý v bahně. Mirka Topolánka "udělala" jeho chlapácká přímočarost, vlastnost, která ho v roce 2010 také zničila. Petra Nečase vysadila na politický vrchol jistá submisivita, ochota vyhovět, přičemž tatáž vlastnost ho v roce 2013 stála politický život. I v politice platí: S čím zacházíte, tím také sejdete. Zvláště když s tím zacházíte neopatrně či bez sebereflexe. Nebo jinak: vlastnosti a styl, které jsou v jistém kontextu přínosné, se snadno obrátí proti vám.

Přesně to teď hrozí Bohuslavu Sobotkovi. Jeho dosavadní úspěch stál na schopnosti všechno vždy vymanévrovat, vybalancovat. A Sobotka se evidentně snaží v tomhle stylu pokračovat. Změny ve vládě, které zatím prosákly, jsou pokusem o uklidnění straníků (zbaví se ve straně neoblíbeného Jiřího Dienstbiera) a o zmenšení terče pro kritiky (zbaví se ministra zdravotnictví Němečka, který byl ve sporu s Andrejem Babišem, a ministryně sociálních věcí Michaely Marksové, která je podle Babiše "šílená"). Sobotka hraje hru, kterou umí − balanc dovnitř strany, balanc navenek. Jenže ke své smůle dospěl k momentu, kdy se hra na vyvažování, která doteď byla podkladem jeho úspěchu, stává zárodkem budoucí prohry.