Slepé uličky nejsou jen slepé, jak víme od klasika Járy Cimrmana. Proto se tu a tam vyplatí se do nich vrátit a porozhlédnout se, zda jsme na křižovatce dějin něco nepřehlédli. A tak se i liberální teoretici vracejí k Marxovi, aby v něm našli inspiraci pro pochopení současného kapitalismu, ačkoliv většina lidí na východ od ráje "ví", že Marx byl masový vrah, neboť z jeho díla vycházela všechna nenávist vůči kapitálu, bohatým a buržoazii, vedoucí před 99 lety k největší slepé uličce dějin − komunismu.

Marxe, jak víme z titulků a starých reportáží, čtou i v londýnském City a na Wall Street. Často ze snobismu, začasté ale pro pochopení situace, v níž žijeme. Nikde jinde není tak důkladně popsána logika globálního kapitálu jako v Komunistickém manifestu, jen se jaksi nepovedlo to, co následuje, tedy řešení krize. Marx navrhoval svázání globálního kapitálu prostředky (znárodnění, společenské vlastnictví apod.), které neměly šanci na planetární úspěch, jakkoliv ve 20. století zahýbaly celým světem. A tak i na začátku 21. století mluvíme o kapitálu jako bezohledné hydře, která létá po planetě rychlostí světla a množí se, aniž by brala do úvahy, co to dělá s lidmi, kterým by měla sloužit. Diagnóza dál platí, ale léčba a prognóza zkrachovaly.