Když anglický zpěvák Jamie T začátkem minulého měsíce třikrát za sebou vyprodal londýnskou halu O2 Academy, jeho hity už odpoledne vyhrávaly v místních kavárnách a překupníci nabízeli lístky za trojnásobnou cenu.

Jakmile v sálu zazněl první tón hudebníkova aktuálního singlu Power Over Men, strhlo se šílenství srovnatelné s "kotlem" na fotbalovém stadionu.

Publikum se svým hrdinou slovo od slova odzpívalo celý koncert a přehlušilo i zvuk nástrojů. Byl to hudební zážitek a zároveň utkání, kam se jde fandit bez ohledu na výsledek.

Trochu jiné to bude dnes v pražském klubu Futurum, na Jamieho poměry relativně komorním prostředí. Hudba Jamieho T se zásadně dotýká britských reálií, které tuzemské publikum nemůže znát ani je podobně prožívat. Ale stále si může odnést dojem, že Jamie T je na současné scéně nevídaným a potřebným solitérem.

Třicetiletý rodák z anglického Wimbledonu na své čtvrté, v září vydané album Trick soustředil písně s jasně rozpoznatelným rukopisem.

Jsou pevně a s úctou opřené v ostrovní hudební minulosti. Třeba skladby Tescoland a Robin Hood čitelně odkazují na kapely The Clash nebo The Jam.

Jiné v sobě mají rokenrol i rozervanost indie písničkářství, jak dokládá emotivní singl Sign of The Times s refrénem: "Přál bych si, abych byl trochu víc výjimečný / Přál bych si, abych byl trochu nekonvenční / Ale nikdy to není dost." Jsou v něm patrné dozvuky generace skupiny Radiohead.

Kromě toho se ale Jamie T "trefuje do černého" skvěle zvládnutými hiphopovými pasážemi nebo tím, jak pracuje s elektronikou.

Komplexnější skladby z nové desky na koncertech doplňuje staršími hity typu grázlovské hymny Stick'n'Stones, se kterou roku 2009 poprvé vystřelil do hitparád. Z jeho koncertů posluchač odchází blažený a natolik spokojeně zblblý, až si musí několik hodin srovnávat, co právě slyšel.

Nové album Trick symbolicky zastřešuje postava Solomona Eagla, britského hudebního skladatele, který se v půlce 17. století stal členem náboženského hnutí kvakerů. Nejprve rozprodal své nástroje, pak je koupil zpátky a na protest proti církvi je spálil spolu se svými partiturami duchovní hudby.

Spisovatel Daniel Defoe líčil, jak Eagle během morové rány takřka nahý kráčel Londýnem s kotlíkem žhavého uhlí na hlavě a provolával: "Kajte se! Kajte se!" Teď Solomon shlíží z obalu desky Jamieho T i z pódia na jeho současných koncertech.

V době, kdy se angličtí muzikanti snaží zvukem přiblížit něčemu, co už v historii jednou fungovalo, se Jamie T našel v onom kvakerském neuznávání autorit. Jde si svou vlastní cestou.