V politice, vědě, ale i v umění existují chvíle, které jsou považovány za průlomové. Průlomem byly deklarace nezávislosti, vynález žárovky nebo vystavení pisoáru, který se tím stal uměleckým dílem. Pověst průlomovosti provázel i dokument Primárky D. A. Pennebakera, který byl minulý týden k vidění na festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě.

Dílo z proudu Direct Cinema, tedy filmu točeného přímo a bez vytáček, sleduje boj J. F. Kennedyho a jeho soupeře Huberta Humphreyho o prezidentskou nominaci a sleduje ho prostředky, které dnes považujeme za běžné: kamera s kontaktním synchronním zvukem, těsná blízkost kamery na všech místech. V čem je tedy ona průlomovost? Pouze v tom, že Pennebaker byl první, kdo takto točil, dříve než se o podobný styl snažil v Česku Karel Vachek, třeba ve filmu Spříznění volbou, kde sleduje volbu českého prezidenta Ludvíka Svobody?