Náměstek ministra financí pro veřejné rozpočty Petr Pavelek reaguje na komentář Držte si koruny, jedeme z kopce věnovaný ztrátě, kterou po ukončení intervencí za oslabení koruny utrpí ČNB.
Ministerstvo financí odmítá opakování zjednodušené teze, že historické úspěchy, kterých Česká republika od srpna 2015 dosahuje na finančních trzích, jsou pouhým důsledkem spekulací na ukončení kurzového závazku, který Česká národní banka používá již od listopadu 2013 jako alternativní nástroj měnové politiky. Jak dokládají nejnovější hodnocení mezinárodních ratingových agentur Moody´s a Fitch Ratings, jež představují skutečné a relevantní vodítko pro investory do státních dluhopisů, cíle, které si Ministerstvo financí pro následující roky stanovilo (zejména trajektorii poklesu deficitu hospodaření a zadluženosti státu), se z mezinárodního hlediska a hlediska očekávání finančních trhů těší mimořádně vysoké důvěryhodnosti.
Moody's potvrdila České republice rating A1 se stabilním výhledem, čímž potvrdila její výsostnou pozici nejen v rámci regionu střední a východní Evropy. Mezi silnými stránkami oceňuje Moody's především rozpočtovou stabilitu a odolnost českých veřejných financí k případným externím šokům. Agentura akcentovala také příznivý vývoj strukturálního salda hospodaření vládního sektoru (saldo očištěné o hospodářské výkyvy), jehož vývoj v posledních čtyřech letech představuje jeden z nejlepších výsledků v rámci Evropské unie a převyšuje ostatní země se srovnatelným ratingovým hodnocením. V kombinaci s podílem dluhu na HDP se pak nachází Česká republika mezi třemi nejlépe postavenými zeměmi v Evropské unii.
České veřejné rozpočty mají podle Moody´s kapacitu absorbovat externí šoky bez nezbytného tlaku na pokles důvěryhodnosti a tedy bez negativních dopadů do ekonomické a finanční kondice země. Omezování růstu vládních výdajů, opatrnostní řízení státního dluhu a klesající náklady na jeho financování podle Moody´s vylučují případná rizika nedostupné likvidity. Jinými slovy, Česká republika je z hlediska mezinárodních investorů mimořádně bezpečným přístavem.
Je přirozené, že mezi investory do dluhopisů jsou také spekulanti, nicméně naprostá většina investorů do státních dluhopisů se záporným výnosem však uvažuje mnohem racionálněji. Koupené cenné papíry budou držet až do jejich splatnosti, přičemž na nich rozhodně nebudou tratit, jak se Luděk Vainert mylně domnívá. Jedná se totiž o výnosnější investici, než do srovnatelných dluhopisů denominovaných v EUR a USD, které jsou nyní k dispozici na finančních trzích v zahraničí. To, že na těchto emisích vydělal státní rozpočet od srpna 2015 již více než miliardu korun, na této skutečnosti nic nemění. A s hospodářským výsledkem centrální banky a budoucím účetním přeceněním devizových rezerv to nesouvisí již vůbec.
Neobstojí ani tvrzení, že se domácí investoři českým státním dluhopisům vyhýbají „jako čert kříži“. Podívejme se na vývoj segmentu, kde jsou aktivní právě domácí investoři: Za prvních deset měsíců letošního roku bylo v klíčovém segmentu 5 až 10 let prodáno státních dluhopisů bezmála za 40 miliard Kč. Za celý loňský rok to přitom bylo něco přes 23 miliard Kč a v roce 2014 potom 50 miliard Kč. Na dlouhém konci výnosové křivky (tj. nad 10 let), kde jsou tuzemští investoři absolutně nejaktivnější, již stát letos umístil dluhopisy za takřka 39 miliard Kč. Za celý rok 2013 to bylo přitom pouze cca 28 miliard Kč, v roce 2012 potom celkem 40 miliard Kč. Na konečné hodnocení emisní struktury si potom počkejme až po skončení letošního roku.
Nepopíráme, že sice dochází k nárůstu držby korunových státních dluhopisů ze strany nerezidentů, nicméně zároveň klesá vnější státní dluh zejména v důsledku splátek státních dluhopisů denominovaných v cizí měně, které byly vydávány za předchozích vlád, a absenci nových emisí na zahraničních trzích od roku 2013. Od počátku roku 2014 byly splaceny cizoměnové státní dluhopisy v celkové jmenovité hodnotě 3,3 miliardy EUR, tj. ekvivalentu bezmála 90 miliard Kč. Podíl vnějšího dluhu na celkovém státním dluhu tak poklesl z 23,5 % v roce 2013 na 17,1 % ke konci září 2016. Ve stejném období pak vzrostl podíl nerezidentů držících korunové státní dluhopisy na celkovém státním dluhu z 11,5 % na 23,5 %. Celkově tak vzrostl během posledních třech let podíl zahraničních investorů na držbě státního dluhu o méně než šest procentních bodů. Ani zde se tedy také žádné drama nekoná.
Ministerstvo financí prodejem státních dluhopisů bez výnosu se splatností 2 a 3 roky také nahrazuje tzv. státní pokladniční poukázky – státní dluhopisy se splatností do 1 roku, což je jednak nákladově výhodnější a dále to pak znamená nižší rizikovost portfolia státního dluhu s ohledem na refinanční riziko. Od počátku roku 2015 se snížila celková jmenovitá hodnota státních pokladničních poukázek v oběhu ze 107,6 miliardy Kč na 17,8 miliardy Kč, tj. o 89,8 miliardy Kč. Ve stejném období činila hrubá emise střednědobých a dlouhodobých státních dluhopisů bez výnosu 157,5 miliardy Kč.
Pro připomenutí lze doplnit, že například v roce 2012 dosahoval stav státních pokladničních poukázek v oběhu výše 189,1 miliardy Kč, tj. více než 11 procent státního dluhu. Údajní zahraniční „spekulanti“ tak přispívají České republice nejen rozpočtovými příjmy, ale také pomáhají zlepšovat refinanční strukturu státního dluhu. Pokles refinančního rizika dokumentuje i pokles státního dluhu splatného do 1 roku, jehož podíl aktuálně nabývá 12,9 % celkového státního dluhu, což představuje pokles o 3,5 procentního bodu od počátku letošního roku. Nutno podotknout, že na tyto zásadní skutečnosti zapomínají ať již záměrně či z nevědomosti také další ekonomičtí komentátoři a mnozí analytici z bankovního sektoru.
Do konce roku zbývají ještě dva měsíce a Ministerstvo financí bude v prodejích státních dluhopisů za výnosy na historických minimech pokračovat. Obavy z nezájmu investorů přitom s autorem nesdílí. Koneckonců, jak již bylo zmíněno v úvodu, nadprůměrnou důvěryhodnost České republiky jako jednoho z nejspolehlivějších dlužníků na světě potvrzují opakovaně také klíčové mezinárodní ratingové agentury s odkazem na bezprecedentní pozitivní vývoj zejména v oblasti veřejných rozpočtů.
Autor je náměstkem ministra financí pro veřejné rozpočty. Od roku 2010 do konce letošního října byl ředitelem odboru řízení státního dluhu.
