Mohou to být extravagantní a už na první pohled či poslech nápadné bytosti. Třeba jako někteří z obyvatel bývalé továrny v pražských Vysočanech. Tohle tvůrčí centrum mnoha stylů a osobností vznikalo značně živelně, ve vzájemné propletenosti, různorodosti i protichůdnosti, dnes ho však jeho noví angličtí majitelé posouvají do světa prověřené symbiózy umění a tržní ekonomie. Tedy vlastně harmonie.
O té, i když v trochu jiné dimenzi, by mohl vyprávět úspěšný skladatel a klavírista Petr Malásek. Troufám si tvrdit, že by hudbu nejspíš nikdy neskládal ve zmíněné "komuně" typu areálu Pragovka. Je velmi talentovaným a kultivovaným solitérem a jako takový se také dokázal elegantně vkomponovat do naší titulní strany. Přitom má ke kumštýřské výstřednosti, na níž mnoho autorů staví i 75 procent své umělecké kariéry, hodně daleko.
Všichni jmenovaní by se ale přece jen mohli někde sejít. V pražském baru Dandy, tam lidské odlišnosti milují.
